Hlavní obsah

Pohledem Thomase Kulidakise: Viktor Orbán a politický um po česku

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Maďarský premiér Viktor Orbán vyhrál počtvrté v řadě tamní parlamentní volby. Pro české politiky, především ty vládní, se prostý fakt výsledku demokratických voleb ve spojenecké zemi stal zatěžkávací zkouškou.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

Z vládního tábora se už tradičně zachoval nejuvážlivěji premiér Petr Fiala. Orbánovi poblahopřál a zadoufal, že „se Maďarsko bude po volbách více angažovat v řešení ruské agrese na Ukrajině“.

To asi bude, jen je otázka, v jakém směru.

Maďarsko může rozumět tezi premiéra Fialy o potřebě jednotné Evropy, která se musí postavit za Ukrajinu, trošku odlišně.

S Kyjevem má dlouhodobé problémy kvůli maďarské menšině, přičemž postavení neukrajinských menšin na Ukrajině dlouhodobě řešila v duchu konstruktivní, ale přísné kritiky i Benátská komise Rady Evropy. Příklad zde, doporučuji závěry, obzvláště článek 136 a dále.

Maďarské angažmá může být odlišné také proto, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se z pohledu novopečené maďarské vlády nemístně a drze vměšoval do předvolební kampaně.

Budapešť si předvolala ukrajinského velvyslance za komentáře Kyjeva

Evropa

A v neposlední řadě, jak se zdůrazňovalo před volbami i u nás, kampaň se vedla kolem války na Ukrajině, přičemž Viktor Orbán kandidoval s heslem udržení Maďarska mimo konflikt a slovy „speciální operace“. Plyn a zvláštní kontrakt s Ruskem je dalším aspektem.

I při všem výše zmíněném se ovšem premiér Fiala držel, státnicky poblahopřál a nechal dveře budoucím vztahům otevřené.

Stejně tak se zachovala předsedkyně sněmovny za TOP09 Markéta Pekarová Adamová, kterou už v lednu museli poučit, že už není opoziční politička, ale ústavní činitelka.

Už tedy nevyzývá k odchodu Viktora Orbána a volby respektuje. Se skřípěním zubů se na uzdě udržel i ministr zahraničí Jan Lipavský (za Piráty), který si prý také uvědomuje, že je potřeba spolupracovat.

Naprosté nepochopení rozdílu mezi aktivistickým opozičním politikem a ministrem vlády ovšem ukázal samotný předseda Pirátů Ivan Bartoš.

Jeho slova, že Viktoru Orbánu nelze blahopřát, a osočování a stížnosti na vše možné byly jistě míněné dovnitř, pro domácí české publikum.

Vždyť Bartoš se nechal loni v parlamentních volbách oškubat o většinu poslanců spojencem STAN, teď má celý úderný oddíl čtyři poslance. A přitom by jistě rád vyhrál volby jako premiér Orbán čtyřikrát v řadě.

Pro Bartoše a jemu podobné ale platí, že pokud jsou ústavními činiteli, členy vlády či ministry, pak musí být více než politici, musí být především státníci. A pravý státník ví, že v zahraniční politice se musí pracovat s tím, jaký svět je.

Obzvláště v případě České republiky, která bude za tři měsíce předsedat Unii a bude muset jednat i se spojencem v EU a NATO, tedy Maďarskem.

Není nutné se v Maďarsku účastnit předvolební kampaně, ale jakmile někdo vyhraje, je nutné výsledek respektovat, protože státník se ohlíží na zájmy své země, ať už je mu osobně sympatický kdokoliv.

A tak zdvořile poblahopřeje a budoucí vztahy nehatí. Většina vlády to asi dokáže, zbytek s Bartošem v čele se ještě musí doučit, prezident Miloš Zeman s šéfem největší opoziční strany Andrejem Babišem to stále ještě ví a umí.

Až se to i Bartoš a spol. naučí, můžeme být rádi, protože aktivismus a neschopnost vidět za roh realistické a pragmatické politice nesvědčí.  V zahraniční politice EU platí jednomyslnost, takže k dosažení českých cílů bude Maďarsko určitě potřeba.

Reklama

Výběr článků

Načítám