Článek
Ten ve druhé instanci prohrál soud, u něhož se domáhal omluvy od brněnských divadel, která svými inscenacemi měla urazit jeho náboženské cítění zde. Podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
Leckoho to přiměje ke vzpomínce na film Miloše Formana Lid versus Larry Flynt. Flyntovo právo na excesy podobné těm, které zasáhly Dominika Duku, také skončilo v roce 1988 u Nejvyššího soudu, kde se Flynt hájil svobodou slova zaručenou prvním dodatkem Ústavy Spojených států. Soud jednomyslně rozhodl v jeho prospěch.
Jinak dnes končí podobné soudní spory v Rusku, z nichž je nejznámější případ Pussy Riot. Duka svého času kremelský režim, který členky této hudební skupiny poslal na dva roky do lágrů, podpořil zde.
K tomu si dovolím ocitovat část svého tehdejšího sloupku v Právu: „Chrám Krista Spasitele není majetkem ruské pravoslavné církve. Vlastní ho a spravuje moskevský magistrát. Náboženské obřady jsou jen malým zlomkem aktivit, které v této budově probíhají. Můžete si tady nechat umýt auto, uspořádat banket s hudbou či komerční prezentaci zboží a především navštívit obchody včetně těch, které prodávají předměty s náboženskou tematikou. Křesťané si jistě vzpomenou, jak se zachoval ten, jehož jméno budova má, k prodávajícím a kupujícím v chrámě.“
Nelze ale nikomu vytknout, že když se cítí pobouřen, a to dokonce za všechny křesťany, obrací se na soud. Duka se často objevuje v blízkosti prezidenta Miloše Zemana. Nebylo ovšem zaznamenáno kardinálovo pobouření či jiné narušení jeho senzitivity v případě, kdy Zeman radil Putinovi, že novináře je třeba likvidovat. Nepodal trestní oznámení na obranu novinářů. Ani poté, co Zeman vzkázal po svém druhém zvolení do funkce těm, kdo mu nedali hlas, že mají pět let držet ústa, nebylo zpozorováno Dukovo rozhořčení jménem 2 701 206 občanů, kterých se tento výrok týkal.
Dobře, hájí jenom křesťany, mohlo by se říci. I když bezesporu mezi dvěma zmíněnými skupinami občanů křesťané rovněž jsou. Je to zjevně selektivně přecitlivělý prelát, který vykládá biblické „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží“ jako mlčení u prohřešků světských vládců, zato nakládá těm, kteří nejsou součástí státní moci. Jenže tato vášeň už děsí i lidi, kteří byli sexuálně zneužiti katolickými kněžími zde.
„Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde!“ (Kazatel 4:1)