Článek
Když sledujete mladíka, který dokáže mluvit hodně, ale neříct nic, a občas se vzepne k útoku na jiné, kteří mu vyčítají, že je ve funkci, kterou zastává, budižkničemu, můžete to přejít se slovy, že vás se to netýká, ať to řeší jeho spolupracovníci. Horší a dost vážné je, když je ministrem zdravotnictví v době pandemie.
Když se díváte na muže v nejlepších letech, který si tu oblékne, tu svlékne červenou mikinu, tu mluví smířlivě, tu se rozohní, ale vždycky nakonec sklapne, tak se můžete utěšovat tím, že jeho charakter je věcí jeho rodiny. Horší je, když se jedná o ministra vnitra a předsedu strany, která drží u moci první dva zmíněné výtečníky.
Ostatně nelze nic zásadně namítat ani proti stavu, kdy si většina voličů vybere do čela státu podobné typy, když to té většině vyhovuje. S jedinou výjimkou. Každý zná rčení, že když nejde o život, jde o… však víte o co. Tak dneska o život jde.
Doporučuji si přečíst nebo poslechnout včerejší debatu ve Sněmovně o stavu země za pandemie koronaviru a o tom, jak současná vláda s touto situací nakládá. Kdo nemá na očích klapky a v uších vosk, z těchto vystoupení vládních a opozičních činitelů pochopí hloubku průšvihu, do které nás všechny zavedl Babiš a jeho parta – a odmítá s tím cokoli dělat.
„Jsme rukojmí chronického lháře,“ řekla předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a svůj výrok ihned doložila fakty. Jedna Babišova lež byla obzvláště nechutná. Konkretně ta, že podle něj nikdo v určitý den na covid-19 nezemřel, ale realita byla jiná.
Babiš na včerejší jednání Sněmovny demonstrativně nepřišel. Tím má áčko, protože podle Ústavy vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně a jeho povinností je sedět a poslouchat, co si o jeho práci poslanci myslí. Jenže on je to pánko veľkomožný, má selský rozum a dělá jen to, co sám chce. Výsledek? Tady je: Česko hlásí nový rekord, poprvé přibylo za den přes 2000 nakažených. Ale koalice zamítla jakoukoli změnu strategie a taktiky a sám Babiš jako malý Jarda odmítá vzkřísit Ústřední krizový štáb.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Za jiných okolností by mohla být tahle parta jenom škodlivá. Dnes se stává servisem pro sebevrahy. Lidi, to přece není normální, dát se řídit pohřební službou.