Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Vzor vládnutí - Jaroslav Šonka

Novinky, Jaroslav Šonka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V úterý 19. srpna tomu bude přesně dva tisíce let, co zemřel Octavian Augustus, vynálezce absolutizmu, který se tváří jako demokracie. Řídil velkou říši, udržoval mír a prosperitu. Ustálil se pojem Římské císařství, „císařství“ podle Octaviánova adoptivního otce Caesara, i když Octavian si „císař“ neříkal.

Foto: Právo

Jaroslav Šonka

Článek

Karel Veliký (v lednu se také vzpomínalo na jeho úmrtí v roce 814) tuhle jednotku evropské integrace obnovil, a od té doby vedle Říma, kde se nechal korunovat císařskou korunou, hrají jistou roli i Cáchy, místo korunovace německé – od tohoto Karla máme v češtině pojem „král“. Octaviánovu ideu sjednocené moci reflektoval Karel IV.

Tato idea byla pohřbena 1804. Napoleon se stal jaksi inflačně druhým císařem a František II. císařem dvojitým, totiž Římským a Rakouským. V roce 1806 pak tahle římská idea definitivně skončila a z Františka II. se stal František I.

Zatímco Octavian sjednocoval, po 1900 letech se kontinent začal rozkouskovávat. Pojednou se začalo hovořit o císařství německém, což v dokumentech oné římské periody není k nalezení, Konečně si pak pruští králové vytvořili 1871 nové císařství, tentokrát opravdu německé. Pak přišla portugalská Brazílie a britská Indie. Císařů jako naseto.

Vedle toho se pak odvíjí linie středomořského východu, Konstantinopol a posléze Moskva vedly tradici k carům. Opět pojem odvozený od Caesara. Octavián svou vládou ukončil mocenské boje v Římě, sjednotil zemi, odstranil koalice, triumviráty, atd., kterými jeho politická kariéra začínala.

Evropa se po devatenácti stoletích stala nacionalisticky rozštěpeným kontinentem. Zpět k triumvirátům, ve formě Trojspolku či Trojdohody. A téměř přesně 1900 let po Octaviánově smrti se rozjela 1. světová válka. A v ní proti sobě stáli – mezi jinými – dva dědici císařského titulu, totiž František Josef  a Mikuláš.

Co však z toho zůstalo dnes? Celé romantizující 19. století hýří vínky z vavřínových listů, V politickém a správním systému se pohybují konzulové a senátoři, Američané mají Kapitol, Putin napodobuje Octaviánovy pózy a stará se o demokracii podobným způsobem, totiž tak, že je to demokracie čistě formální, se silnou centrální figurou.

Miloš Zeman je v tomto ohledu začátečník, protože známé Lánské schůzky jsou obdobou triumvirátů, i když by se konkrétně jednalo o kvadrumviráty, pentaviráty či hexaviráty. Ke sjednocení moci pod jednu vavřínem ověnčenou hlavu jsme se v české oblasti zatím nedopracovali. Bohu dík.

V češtině jsme se od římské tradice odsekli a nemáme červenec pojmenovaný podle Gaia Julia Caesara a srpen podle Octaviána Augusta.

Octavián Augustus nám odkázal ideu pokud možno mírové integrace kontinentu, mocenského zásahu tam, kde nejde o mír, ale o obranu. Octavián uměl pečovat o strukturální rozvoj a z jeho doby existuje řada římských silnic s tradičními trasami až dodnes. Vidíme vodovody, systém zavlažování a veřejnou správu.

Octavián dobře věděl, že silnice, další infrastruktura, výzbroj, měnové prostředky, musí mít celokontinentální koncepci, a jakousi normovanou metodiku stavby, konstrukce či systému. To vše se v 19. století vytratilo. Stále ještě máme na kontinentu různé rozchody kolejí, různé zástrčky a zásuvky, a co je horší, považujeme tohle vše za jakousi národní identitu.

Octaviánovo výročí nám může připomenout, že evropské tradice jsou něčím dávno zažitým. Doufejme, že ono nacionalistické 19. století tyto tradice jen poškodilo. Evropská identita existuje, nejméně od Octaviána Augusta.

Jaroslav Šonka

Odborník na evropskou politiku. V letech 1995 – 2011 na Evropské akademii Berlín, 2012 - 2013 ředitel Evropského institutu odkazu šoa. Od konce 80. let poradce v oblasti transformace posttotalitních zemí. Publikuje k tématům mezinárodních vztahů, transformačních procesů a kulturní identity.

Ježíšovi, který se také staral o nadnárodní integraci, tentokrát etickou, bylo v době úmrtí onoho prvního císaře 14. Když říkal, někdy kolem roku 30, „dej císaři, co císařovo jest“, byl „císař“ už pojem zavedený.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám