Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Umí prezident Zeman matematiku? – Václav Klaus ml.

Novinky, Václav Klaus ml.

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

A co my ostatní? Taky moc ne? A je to jedno a k ničemu ji nepotřebujeme? Je ještě královnou věd?

Foto: Petr Horník, Právo

Václav Klaus mladší

Článek

Matematiku mám rád od malinka, vždy mě bavila a zajímala. Šla mi lehce. Byly doby, když jsem v pubertě dost vyváděl (rodiče byli na mrtvici), že jsem měl jedničku jen z těláku a matiky – jinak to byla hrůza. Šel jsem ji (ještě za bolševika) studovat, protože gymnaziální profesor matiky mi přišlo dobré a ideologicky neutrální povolání, které mě bude těšit. A těšilo!

Vydal jsem s kolegy dvě matematické učebnice, které se suprově prodávají, mnohem lépe než třeba ročenky těchhle komentářů.

Matika byla půlka mého života, a přitom o ní skoro nic na Novinky nepíšu. Ale dneska jo. Inspiroval mě Facebook, kde moje známá (vycházející hvězda na poli české ekonomie Hana Lipovská) rozebírala pana prezidenta Zemana, který si při nějakém bonmotu poslední doby popletl dva základní statistické pojmy – medián a modus.

Hanka to napsala břitce a stručně, tak si říkám, „no, teď dostávají naloženo na Hradě furt, to zas bude“. Čtu diskusi v sociální bublině, která prezidenta nevolila a jinak nadšeně kvituje každý otazník, omyl, parodii, zesměšnění a tak, – a něco bylo špatně. „Tohle taky nevím – nesnáším ho, ale tohle bych mu jediný odpustil.“ „Jakej módes, co to je za blbost?“ „Pražský starosti.“ „Todle mě nikdy nebavilo, k ničemu to nepotřebuju“…

Podíval jsem se na řadu takovýchto diskutérů – většina byli studenti vysokých škol nebo čerství absolventi. Aby bylo jasno, nemyslím, že má polovina národa umět matiku a statistickou terminologii. Ale gymnazisté, absolventi vysokých škol – aspoň takovéhle základy snad, proboha?? Neb se to učí už jenom studenti matfyzu (spočítat vážený průměr). A za Poissonovo rozdělení bude docentura? Neskočilo to všechno o řád dolů?

Všechno na světě nejsou jen pocity a nálady a „názor“. Něco se musí spočítat. Něco je taky logika – „nejde mít koláč a zároveň ho sníst“. Ty bohatší a úspěšnější společnosti v historii vždy excelovaly v matematice (měly účinnější zbraně, výkonnější hospodářství).

Před deseti patnácti lety se okolo nás přehnala řada asijských zemí ve znalostech svých „deváťáků“ v matice. Hospodářská síla pak přišla vzápětí. Asie je jediný kontinent, kde prudce roste „střední třída“.

České výsledky jsou strašné. Každoročně propadá ze státního maturitního testu (který se svou náročností limitně blíží cvičebnici „Běloun“ pro základní školu našeho mládí) čtvrtina mladých lidí.

Pod heslem „vzdělávání musí být hlavně snadné a zábavné“ – jakýkoli předmět, který vyžaduje nějaké úsilí a práci, je podezřelý. Nejde o to, aby dítě umělo matiku, ale aby ho matematika (tedy spíš vyučovací hodina s označením „ma“) bavila.

V okamžiku silné krize mají také vždy silné slovo věrozvěsti, co kážou o konci světa a jeho příčinách. Naši pedagogičtí věrozvěsti nejsou pozadu, a tak veřejné diskusi o matematice dominuje názor, že se v českém školství dělalo všechno naprosto špatně, zastarale a nemoderně. A tak se nejprve musí celá výuka matematiky a všichni učitelé a učebnice změnit. Hlavně prý teda ta metoda.

Já si to nemyslím. Potřebujeme dobré učitele, co matiku umějí a mají ji rádi. Nevyhánět je ze škol a nové, mladé tam lákat. Potřebujeme nesnižovat laťku pořád, protože redukcemi učiva už bylo ve školách zlikvidováno skoro vše zajímavé a inspirativní, vše, co některé studenty okouzlovalo a motivovalo ke studiu matiky. Zůstal jen jakýsi okleštěný nudný základ.

No, nic – vysvětlím aspoň tu základní statistiku, ať má komentář osvětový rozměr. Průměr zná skoro každý, ale nemusí to být zrovna vypovídající veličina. Když stojíte jednou nohou na rozpálených kamnech a druhou v kryokomoře – v průměru je Vám příjemně teplo. Nebo si představte manžela, který přišel v posledních dvou týdnech domů z práce v pondělí v 6 večer, pak zase v 6, v 7, v 6, v 7, v 6, v 7, v 6, v 7, ale pátek po výplatě se nepovedl, potkal pochybného kamaráda a přivezli ho až za tři dny (v 6 večer) z Košic. (Tahle historka se stala jednomu našemu sousedovi v paneláku, když šel jen v žabkách vysypat koš, léta páně 1984 nebo tak nějak.)

Ale k příkladu. V průměru se náš manžel tedy vrací domů v 1 hodinu 36 minut po půlnoci. Manželka bude však znejistělá již v 19:15 a okolo osmé vytočená do běla. Protože ji mnohem více zajímá „MODUS“ – tedy nejčetnější (nejčastější) hodnota souboru, což je 18:00 – a „MEDIÁN“ – což je prostřední hodnota souboru srovnaného dle velikosti. My máme sudý počet (deset dnů) – tak vezmeme prostředek mezi pátým a šestým (66666 7777 (6 + 3 x 24)) – tedy 18:30.

Lidsky to znamená, že MODUS = „taťka chodí z práce nejčastěji okolo šestý“ a MEDIÁN = „okolo půl sedmý se to láme, když přijde taťka dřív, dostane pochvalu 'jsi tu brzo' – lepší půlka příchodů; když později – 'jsi se nějak zdržel, co zas bylo?'“

Příště něco o memorování a frontální výuce.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám