Článek
Turecký Nejvyšší správní soud dospěl v pátek k závěru, že rozhodnutí ministerské rady z roku 1934, na jehož základě se z mešity stalo muzeum, bylo protiprávní. Asociace pro ochranu náboženských základů, historických monumentů a životního prostředí se svou stížností na změnu chrámu Boží moudrosti v muzeum uspěla až po patnácti letech.
Erdogan pak promptně podepsal dekret, jímž se Hagia Sofia stane opět mešitou, a první bohoslužby se v ní mají konat už 24. července. Neodradily ho od toho ani výhrady z celého světa. Změna se nelíbí UNESCO, na jehož seznamu kulturního dědictví Hagia Sofia figuruje od roku 1985, roztrpčen je rozhodnutím papež František, výhrady mají americké náboženské organizace i konstantinopolský patriarcha ortodoxní církve Bartoloměj, stejně jako ruská pravoslavná církev, která má Rusku velký vliv. Pobouřilo tedy i některé Erdorganovy spojence.
Vzhledem k množství výhrad působí rychlý Erdoganům podpis nerozumně, nelze však zapomínat, že vzešel z islamistických kruhů a zůstal islamistou, i když o sobě prohlašuje, že je konzervativní demokrat. Jím vedená Strana spravedlnosti a pokroku (AKP) taky v roce 1998 vznikla jako umírněná odnož zakázaných islamistických hnutí. I když si voliče získal Erdogan především ekonomickým růstem země, AKP současně prosazovala islamistický program a postupně rušila zákaz zahalování tváří na školách, v policii a armádě i ve státní správě s tím, že jde o autoritářský pozůstatek z minulosti. Cíleně podkopávala sekulární charakter moderního Turecka. Opětovná proměna Hagie Sofie v mešitu je dokonalým popřením kemalovské politiky odmítající tu osmanskou, protože právě za Atatürka se změnila z mešity na muzeum a odkryly se starší mozaiky.
Překvapivé to však není, Erdogan opakovaně dával najevo obdiv k osmanské říši a k její velikosti a významu, na který by rád navázal, a rád by udělal z Turecka opět centrum islámského světa. A nejde jen o proměnu chrámu v mešitu, kterou se stala poprvé poté, co sultán Mehmet II. dobyl roce 1453 Konstantinopol.
V projevu Erdogan uvedl, že „vzkříšení Hagie Sofie je opětovným zažehnutím plamene naděje muslimů a všech utlačovaných a zneužívaných“. Oč jde, se ovšem neobjevilo v anglickém překladu jeho projevu, ale v arabském. Podle listu The Jerusalem Post zaznělo, že „vrátí svobodu do al-Aksá“, tedy do jeruzalémské mešity, kam muslimové mohou chodit. Je to jasná narážka, že by neměla patřit Izraeli. Obavy vzbuzuje i jeho vyjádření, že oživuje islám od Buchary v Uzbekistánu až po Andalusii, což opět zaznělo jen v arabském překladu.
Erdogan má pravdu, že si Turecko skutečně může rozhodnout o tom, zda bude chrám sloužit k modlitbám, či ne. Ovšem islamizující se Turecko hlásící se k osmanské říši nepatří do Evropy a rozhodně ne do EU, kam chce vstoupit. Evropa má hodně zkušeností s osmanskou expanzí po vyvrácení byzantské říše spojenou s násilným šířením islámu.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Současná politika Ankary vyvolává i otázky, jakým je Turecko partnerem v NATO, když samo podniká operace v Sýrii, kde po několika invazích jeho loutkoví spojenci ovládají část syrského území, a vojensky podporuje mezinárodně uznávanou vládu v Libyi, které dodává nejen zbraně, ale vysílá tam i bojovníky navzdory embargu Rady bezpečnosti OSN.