Článek
Je to celkem pochopitelné, protože politika není téměř nikdy jednoznačná, natož morálně černobílá a většinou máme na vybranou jen menší zlo jako jedinou, a tudíž tu správnou možnost. Komentátor neusiluje jen o to, aby politický jev co nejpřesněji popsal, nýbrž ze svého rozhledu a své morálky jej hodnotí a mluví nikoli o tom, co je, ale co by mělo být. Neměl by ale nikdy skutečnost vědomě překrucovat a psát agitku, jak se často stává levici, která má na očích ideologické brýle. Pravice (s výjimkou libertariánů) je svou podstatou pragmatická a antiideologická.
Jak si někteří přizpůsobují realitu, aby nahráli svému názoru a snad někoho přesvědčili, aby volil jinak, lze ukázat na volbě českého hradního pána. Snažit se odhadnout nějaká procenta, tvrdé jádro a případnou novou polarizaci společnosti vůbec nedává smysl. Situace je natolik jednoduchá a přehledná, že není vlastně o čem psát. Prezident Zeman, pokud ještě bude stát v lednu na nohou, vyhraje zajisté podruhé. Jeho převážně venkovské voličstvo je pevné jako skála a má ho rádo. Ne nadarmo za ním Zeman jezdil během celého svého působení ve funkci. A nejen pro ně má auru, nimbus a prestiž, stojí za ním i převážně dělnické obyvatelstvo měst.
Má také nenahraditelnou výhodu držitele úřadu. Všimněme si, že všude po světě (s výjimkou chaotické Itálie) vyhrává prezident, méně často premiér, v naprosté většině případů podruhé. Jen katastrofálním nemehlům (Carter, Sarkozy, Hollande) se to nepodařilo. Odpor, jaký Zeman svou babišovskou, s principem demokracie neslučitelnou podporou vyvolává u tradiční levice a pravice, k jeho sesazení nestačí, jinak by Babiš neměl s komunisty a okamurovci parlamentní většinu. A co víc. Ani Babiš, ani Okamura kandidáta proti němu zcela logicky nepostavili.
Vyzyvatelů je příliš mnoho, a máme-li věřit neomylným sázkařům, tak do druhého kola projde akademik Jiří Drahoš a s Milošem Zemanem na celé čáře prohraje. Konec, schluss, tečka. Proč? Z prostinkého důvodu, který platí už nejméně celé desetiletí všude v Evropě. Prostí lidé už nežijí v době emancipační (většinou to platí i o jejich dětech) a přestali uctívat vzdělance a inteligenci, protože se zintelektualizovala, propadla ideologickému světonázoru a hloupý lid počala mustrovat, nabádat i vychovávat, nemluvě o tom, že se při tom mnohdy stala součástí zámožné, tzv. liberální, politicky korektní oligarchie. Zeman je náš hrdina, ten je všecky dokáže pěkně vytočit!
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Samozřejmě i já mám svou stranu (konzervativní pravici) a mohl bych poukázat, jak Miroslav Topolánek dohání a někdy už předhání v průzkumech Michala Horáčka, a kdyby ti slušní a sympatičtí kandidáti, pánové Fischer, Hynek, Hilšer akademikovi dostatek hlasů uzmuli, něco jistě mu seberou, ale kolik, a kdyby Topolánek pronikl do druhého kola, měl by snad šanci prezidenta porazit. A kdyby se konal mediální duel mezi Topolánkem a Drahošem, tak by zřejmě mému kandidátovi nahrál. Mám však ve své argumentaci dvojité kdybání a jedno slůvko – snad, co znamená jen možná. Ovšem naděje, ta matka hloupých, umírá poslední.