Článek
V posledních dnech to dokázala rakouská vláda. Její zdravotníci začali více než v minulosti kontrolovat hranice s většinou sousedů. Vrchol všeho bylo rozhodnutí v podstatě z hodiny na hodinu začít zaznamenávat údaje všech lidí projíždějících z dovolené v jihovýchodní Evropě.
Na hranicích se tak vytvořily mnohahodinové fronty. Lidi čekající až dvanáct hodin vysvobodil až korutanský hejtman, který se vzbouřil proti centrální vládě. Za jeho statečnost doprovázenou slovy: „Nemůže to být tak, že kontroly způsobují větší riziko než virus,“ mu museli být vděční nejen ti, kterým docházela voda a pohonné látky, o trpělivosti osádek automobilů včetně dětí nemluvě.
Svůj díl na nabourání jistot občanů si vybrala také česká vláda, konkrétně ministerstvo zdravotnictví. Oznámení z 21. srpna, že od srpna 24. bude při návratu ze Španělska nutný test na covid-19 na vlastní náklady nebo vstup do dvoutýdenní karantény, je možné vnímat jako snahu o ochranu veřejného zdraví.
Mnohem více se ale zdá, že se jedná o projev přílišného soustředění na jednu věc, ve které je dotyčný úřad dobrý, při neschopnosti respektovat důsledky jiné. Je totiž pravda, že v některých částech několikamilionového Madridu se virus vzmáhá, stejně jako v Katalánsku, tedy v Barceloně a okolí. Jak ale k tomu přijdou čeští občané cestující kupříkladu z Malagy, která je tisíc kilometrů od Barcelony? Nebo z Baleárských ostrovů oddělených mořem od pevniny?
Může ale být, že odborníci na slovo vzatí, epidemiologové, hygienici a další, mají na mysli naše dobro. A skutečně tomu tak i s největší pravděpodobností je. Dostali za úkol jedinou věc – zastavit šíření viru. Samozřejmě je v takovém případě pochopitelné, že nejúčinnější způsob zastavit postup nemoci je omezení kontaktů mezi lidmi, rizikových oblastí a jiná, různá opatření. V tomto jsou dotyční skutečně dobří a je možné je pochopit. Jenže právě soustředění se na jednu věc, ve které se vyniká, bez patřičné reflexe věcí jiných, je v obecném smyslu slova smyslu výraz autismu.
Původní prognózy epidemiologů zněly na škále chřipka až smrtící choroba, před níž by i chřipka španělská a mor a jiné zhouby minulosti jevily se jako chudí příbuzní. Postupem času se ukázalo, že lidé jako mouchy na ulicích nepadají, zdravotnictví by po tolika měsících mělo být připravené a co víc, v České republice je omezení minimum. Proto je třeba vnímat také aspekty socioekonomické a politické. Od toho je vláda jako kolektivní orgán, který by měl odpovědně v čele s premiérem rozhodovat.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Neustálé měnění pravidel pro cestování v konečném důsledku ohrožuje důvěru ve spolehlivost státu zaručit jistotu podmínek, podle nichž se dá snadno řídit. Vše se jeví jako absurdní také ve světle faktu, že doma se po luzích a hájích, zámcích, hradech a jezerech procházíme svobodně, hromadně, volně a pak si kávu nebo pivo, jídlo a jiná občerstvení dáváme svobodně. Příjezd z ciziny tak větší riziko není. Každý týden odvolávat, co se slíbilo, a slibovat, co bylo odvoláno, je přístup vhodný do vtipné pohádky. Pro reálný život se ale moc nehodí. A bedlivé hraní na oplátku, kdo komu cestovat umožnil a kdo ne, tedy reciproční opatření, také moc vyspělé není.