Hlavní obsah
Václav Klaus mladší Foto: Petr Horník, Právo

KOMENTÁŘ: Je lepší soukromý, nebo státní koncentrační tábor? – Václav Klaus ml.

Moje snaha bojovat legislativně o svobodu slova ve veřejném prostoru vyvolala kontroverze, a protože Novinky jsou svobodné médium a cenzurují minimálně (asi jen tři dohadování z 233, často pěkně ostrých odevzdaných komentářů), napíšu to sem.

Václav Klaus mladší Foto: Petr Horník, Právo
KOMENTÁŘ: Je lepší soukromý, nebo státní koncentrační tábor? – Václav Klaus ml.

Ve všem lidském konání je důležitý výsledek. Nejen nápad, ideologie nebo vznešené přání. Postarat se aspoň sám o sebe a mít zaplacené daně. Postarat se o děti do jejich dospělosti. Nedělat dluhy. Plnit sliby. Něco dokončit a vybudovat. Aby za vámi byla stopa slušnosti a v mezních situacích i osobní statečnosti. Takhle vidím svět. Třeba v otázce, jak omezit cenzuru.

Taky patřím k těm, kteří nemají moc rádi davy a kolektivní emoce. Rád se dívám vlastníma očima. Nebečet jak Orwellovy ovce s davem „four legs good, two legs bad“ – jo, někdy i za cenu, že je člověk až moc originální. Ale vždycky se zajímám o lidi, kteří jsou schopní být sami proti všem v místnosti. Lidská svoboda není nějaký prostředek k dosažení vyšších společenských cílů. Je to nejvyšší společenský cíl sám.

Lidé mají právo veřejně hlásat své názory. Názory chytré a inspirativní. Názory fundované. Ale i názory hloupé a provokativní. Nebo povrchní. Protože mezi chytrým a hloupým, inspirativním a provokativním, fundovaným a povrchním je tenká hranice. A vyžaduje nějakou silnou centrální autoritu, která to bude rozhodovat. Žil jsem v takové zemi prvních dvacet let života a nechci v takové zemi žít posledních dvacet let života.

Jenže v Evropě i České republice nastupuje politická korektnost a snaha některým typům názorů zavírat ústa – vyřadit je z diskuse, ze salonů, z médií, univerzit, ze sociálních sítí. Udělat je „šmucig“. Tedy můžete je ještě říci a není to trestné (coming soon), ale nemůžete pak být redaktorem většího média, rektorem, představitelem čehokoli veřejného.

Jmenuje se to objektivní vs. neobjektivní zpravodajství. A tvrdě se útočí na méně „liberální“ média. Přitom principem je, ať každý publikuje, co chce (s výjimkou extrémů jako výzev ke genocidě), a to vytvoří košatý a demokratický veřejný prostor, kde zaznějí různé hlasy – střetnou se. Často tvrdě. A lidé si udělají názor.
Snaha udělat komisi na objektivnost – vede někam k Severní Koreji. Naprosto tvrdě objektivní jsou jen matematické vzorce a věty. U všeho ostatního musí přijít diktátor či cenzor, který rozhodne.

Ve školách je snaha učit děti o „fake news“. Identická věc jako „objektivnost“ – nejde to objektivně zhodnotit. Musí přijít autorita. (Kdybyste radši nutili děti číst knihy a učili je historii a matematickou logiku. VK) „Fair speach“ versus „hate speach“ – dtto.

Například tyhle pondělní komentáře si řada lidí vyvěšuje v práci a souhlasí s nimi nadšeně. A jiní lidé je zase popisují jako náckovsko-bolševické slátaniny pro čtenáře s IQ 85. Podle čeho rozhodnout? No přece nerozhodovat!!! Dokud má dalších 58 komentátorů možnost napsat, že Klaus je pitomec a populista, a proč si to myslejí – neděje se přece s demokracií ani veřejným prostorem vůbec nic.

Dokonce svoboda je tak silná, že lehce unese i chyby. Vsadím se, že stejně jako já nevědělo 95 % Čechů, že mají Turci v Afghánistánu vojáky. No měl jsem napsat Francie nebo Kanada – argument by byl stejný (měl jsem být pečlivější, nenapadlo mě to), ale jaký je výsledek? Padesát médií začalo radostně rozebírat, jakou jsem udělal chybu, veřejnoprávní televize o tom natočila pořad. Zhruba půl miliónu lidí (včetně mě) se tak dozvědělo, že Turecko nějaké vojáky v Afghánistánu má. Vzdělanost národa vzrostla. Demokracie a svoboda názorů (včetně svobody psát o někom, že je lhář a blbec) triumfovaly.

Typická je u těchhle „dobrodějů“ kolektivnost. Připomíná to publikaci (na Hitlerův popud) „100 vědců proti Einsteinovi“. Einstein prý tehdy reagoval: „Proč sto, kdybych se mýlil, stačil by jeden.“ Ale to dnes vidíme také. Málokdy vstane někdo sám a rozdá si to s vašimi názory. Udělají si radši tak nějak kolektivně petici, aby nějaká autorita někomu zavřela pusu. „Vědci proti strachu a lhostejnosti“.

A přejděme k meritu věci. Lidi v jádru touží po svobodě. Jedním z moderních pomocníků svobody byl (je) internet.  Byly totiž doby, kdy bylo určující, co o něčem odvysílala v 19:31 hodin státní televize. Pak to převzala Nova (proto mj. takový mnohaletý boj se Železným o to, kdo toto klíčové médium ovládne). Ale pak to díky internetu přestalo být rozhodující. Lidé komunikují a čerpají informace jinak – daleko atomizovaněji. Sociální sítě mají čím dál větší moc. No a vlivní politikové a různí regulátoři rychle vycítili toto nebezpečí a snaží se dostat sociální sítě pod kontrolu a některé názory blokovat. Majitelé většinou nekladou větší odpor a kooperují. Majitel je buď sám „liberál“, nebo to dělají z pragmatismu – je to mnohamiliardový byznys, proč si dělat zle. Jenomže tady jde o veřejný prostor.

Tisíce lidí mých názorů jsou systematicky pomocí „dobrovolnických“ udavačů a cenzorů z tohoto prostoru vyháněni. V západní Evropě je to ještě mnohem silnější.

Nechci cenzuru veřejného prostoru. Salónní pravičáci a svobodní mudrlanti se sice mohou osypat. „To je soukromý subjekt ten provozovatel“. „Ten si může dělat svoje pravidla“.

Takže státní cenzura a regulace vám k smrti vadí, ale když cenzuruje nadnárodní korporát na přání státu (EU), tak je to v pořádku? Vadí vám tedy asi koncentrační tábory státu, ale kdyby byl ten koncentrák na soukromém pozemku a se soukromým provozovatelem (se stejným zadáním státu), to by bylo méně hrozné?

Soukromé vlastnictví je nedotknutelné – taky Facebooku nikdo nebere jeho servery, peníze ani auta. Ale jeho chování nemůže být libovolné, pokud nabízí veřejnou službu lidem.

Například nemůžete mít třeba hotely a rozhodnout se, že když tam přijde černoch, že ho neubytujete. Že máte taková vnitřní pravidla. To jste mohli na jihu USA asi do roku 1963, ale v Evropě to bylo protizákonné. Souhlasím s takovým zákonem.
Když neprovozujete ubytování, ale prostor pro lidi vyvěšovat své názory, fotky a podobně – musíte tam také pustit všechny (krom extrémních protizákonných), nikoli že levičácké a „liberální“ názory mají zelenou, ale lidé opačných názorů – jsou jak černoši v Alabamě v roce 1955.

Václav Klaus ml.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.

Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).

Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.

Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.

Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.

Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz

Více o autorovi 

Komentáře autora

Facebook autora

Výsledkem zákona, pokud projde, musí být větší svoboda slova. A bude to důležitý výsledek.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků