Článek
Letošní primárky, z nichž vzejdou kandidáti do podzimních prezidentských voleb, jasně ukazují na odtrženost stranických špiček od voličské základny. Zřejmé je to u republikánů.
Záhy padl Jeb Bush, ale neuspěl ani mladý, ambiciózní a protežovaný syn kubánských přistěhovalců Marco Rubio, který se měl stát novou politickou hvězdou republikánů. Nestačil nejen na Trumpa, ale ani na konzervativního texaského senátora Teda Cruze. Cruz přitom také není spojen s republikánským establishmentem a pravidelně se otírá o špičky ve Washingtonu.
Analytici zmiňují, že se v Americe objevilo roztrpčení ze stávající politiky, které nutně využívá kompromisů, takže lidé mají pocit, že je jedno, kdo vládne. Pro ně citlivé problémy se dlouhodobě neřeší, protože v USA jsou obě hlavní politické strany dlouhodobě zaklesnuty v klinči.
Imigrace bez řešení
Ilegálních imigrantů z latinskoamerických zemí je v USA na 13 miliónů, ale zatím se žádné skutečné řešení nepřijalo. Razantní Trumpova slova proto padají na úrodnou půdu.
Realitní magnát těží z toho, že umí naslouchat lidu. Ví, že Američané nejsou nadšeni přemírou levného čínského zboží, které nemá americkou kvalitu. Je mu jasné, že většina obyvatel je už otrávena globální politikou Spojených států, které se snaží udržet si pozici jediné unilaterální supervelmoci, ale nezvládají hasit všechny konflikty, které připadají mnoha Američanům neuvěřitelně vzdálené, a proto sází na izolacionismus.
Trump, který čelí tvrdé antikampani, je nesporně populista. Sice dokáže poukázat na to, co lidem vadí, ale zatím nepředstavil program reálných řešení. Jak to však známe i z domácí politické scény, mnohým voličům stačí, když někdo upozorní otevřeně na přetrvávající problémy a slíbí změnu. Že pak skutek utek, je druhá věc.
Pokulhávající běh Clintonové
Úspěch populisty Trumpa ukazuje, že v americké politice je něco shnilého. Problém Ameriky je však hlubší, což plyne z překvapujícího úspěchu demokratického senátora a protikandidáta Hillary Clintonové.
Nominaci sice už nemá šanci získat, ovšem v několika menších státech s přehledem zvítězil. Kdyby záleželo jen na hlasech voličů, mohl by ještě exministryni zle zatápět, protože Clintonová má značný náskok především díky tzv. superdelegátům, kteří nejsou na stranickém nominačním sjezdu vázáni výsledky primárek.
Sanders přitom ani náhodou není představitelem nepolitické politiky, jenž se rozhodl prohnat líné kapry, utěšeně tloustnoucí z příspěvků lobbistů v kalných vodách při dně.
Do Sněmovny reprezentantů se dostal už v roce 1990 a své křeslo si udržel. Pořád přitom kandidoval jako nezávislý. Jako nezávislý byl také v roce 2007 zvolen do Senátu za Vermont. Podporoval v něm demokraty a až loni vstoupil do Demokratické strany.
Levicový úkaz
Na americké politické scéně přesto představuje výjimečný zjev. Je reprezentantem klasických levicových názorů, jaké se v politice skoro neobjevují.
Chtěl by omezit vliv velkých korporací a bank, které by nejraději rozdělil a zabránil jim, aby mohly vlastnit velké podniky, což by při jejich pádu mohlo vyvolat krizi.
Chtěl by také zabránit rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, ty nejbohatší by chtěl více zdanit. Podporuje veřejné vysoké školy, je zastáncem Obamovy zdravotnické reformy a odmítá koncentraci médií do jedněch rukou.
Je také odpůrcem vyjednávané transatlantické obchodní dohody s EU. Názorově tedy stojí na opačné straně než miliardář Trump obhajující klasické americké hodnoty selfmademanství.
Přesto má relativně velký úspěch – rozhodně větší, než kdokoli před začátkem primárek čekal, i když je nutné si uvědomit, že primárek se účastní naprostý zlomek amerických občanů.
Na programu záleží
Daří se mu zejména ve státech, kde se konají volební shromáždění, na nichž více záleží na programu. V posledních třech měsících ovšem získal na kampaň více prostředků než Clintonová.
Úspěch jmen, jimž se předem dávalo jen málo šancí, což byl i případ Cruze, je o to překvapivější, že se Spojeným státům podařilo zotavit z krize, jejich ekonomika roste a nezaměstnanost se snižuje, což by mělo nahrávat Clintonové, která víceméně nabízí pokračování stávající politiky.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Místo toho získávají v jednu chvíli současně podporu populista a socialista. To není náhoda.