Předvelikonoční vládní šachy pokračují v ozvěnách. Opozici se nelíbí, že Andrej Babiš bude mít za ministryni spravedlnosti Zemanovu poradkyni Marii Benešovou. Má obavy, že to může skončit odvoláním nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, tlakem na státní zástupce a zahráním do autu kauzy Čapí hnízdo, kterou policie předala státnímu zastupitelství s návrhem na premiérovu obžalobu.

Babiš i Benešová se snaží tato podezření rozptýlit. Jako že o Zemanovo odvolání vůbec nejde. Občan dlouho pozorující současného premiéra ví, zač stojí jeho slovo. Nechtěl do politiky, nechtěl kandidovat do Sněmovny, pak chtěl, ale z posledního místa kandidátky, nevěděl, kdo je vlastníkem Čapího hnízda… A všechno to byla pravda! Nebo ne? To je fuk. Hlavně že je líp.

Zatímco na Ukrajině komika zvolili prezidentem, u nás tak daleko nejsme, ale komické chvilky nám politici přesto připravují. Jak říkal Vladimír Pucholt v Černém Petrovi: „Sleduj mě!“

Benešová pro iRozhlas uvedla, že má s Babišem zatím napjaté vztahy, ale mohlo by se to zlepšit, až se lépe poznají. A co současně řekl Babiš pro Právo? „Jak dlouho se vlastně s paní Benešovou znáte? – Znali jsme se dávno předtím, než si na mě někdo objednal Čapí hnízdo, jestli se na to ptáte. Na mé sociální síti si můžete dohledat, že jsem jí byl i na narozeninách, nestydím se za to. A občas jsme se setkávali a debatovali o problematice justice.“ [celá zpráva]

Třeba má Benešová jako měřítko poručíka Duba, co my víme. „Vy mě ještě neznáte, vy mne znáte možná z té dobré stránky, ale až mne poznáte z té špatné stránky. Já jsem zlý, nemyslete si, já každého přinutím až k pláči. Tak znáte mne, nebo mne neznáte?“ Ale mohli by se aspoň předem domluvit, znají-li se, nebo se neznají. Důvěryhodné osoby.

Není divu, že se opět chystá demonstrace zde. Nejen z teorie, ale také z nedávné praxe víme, kdy mají podobné demonstrace opravdu vážný smysl. Zjednodušeně řečeno, jsou to dva modely: Majdan a Arménie. V obou modelech se musí akcí účastnit nepřetržitě tisíce až stovky tisíc lidí a pak se to liší přítomností či absencí násilných srážek s mocí. České poměry na nic z toho stavěny nejsou.

O politické kroky se snaží vládní ČSSD zde. To je úctyhodná pozice. Jde teď o to, jak dlouho Altnerovým dluhem frustrovaná a pádem do nicotností ohrožená soc. dem. vydrží Babišův a Zemanův (Milošův) tlak.

Jinak platí, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.