Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Co bude chtít společnost místo almary?

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Že si Miloš Zeman nikdy nedělal starosti s pravdivostí svých výroků, víme léta. Kdo nevěří, ať se podívá zde. Teď si této vlastnosti českého prezidenta museli všimnout i v Rakousku zde.

Zkuste kohokoliv přesvědčit, že českým občanům, kteří tuto informaci o svém kandidátovi měli dávno před volbami a stejně ho dvakrát za sebou poslali na Pražský hrad, skutečně záleží na pravdě. Nepůjde to.

Ani se o toto marné přesvědčování čeští političtí činitelé, kteří zareagovali na Zemanův vídeňský trip, nesnažili. Bývalý první místopředseda lidovců Marian Jurečka napsal: „Pane kancléři @sebastiankurz, omlouvám se za toho pána, co zastává úřad prezidenta v ČR.“ Předseda TOP 09 Jiří Pospíšil se všem Rakušanům omluvil za Zemanova slova a dodal: „Tohle bohužel byla čtvrtá cenová.“

Nový místopředseda KDU-ČSL Petr Hladík uvedl: „Dlouholetý starosta Vídně Michael Häupl je obrovská osobnost, neuvěřitelný člověk. Jako představitel města Brna se chci omluvit našemu partnerskému městu za urážky této persony prezidentem naší republiky.“ A ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) nenechal nikoho na pochybách, kdo měl v této kauze pravdu: „Úkolem českých představitelů je rozvíjet vztahy s našimi sousedy, není potřeba politiky okolních zemí známkovat. Rakousko je náš důležitý partner a například vztahy Prahy a Vídně jsou nadstandardní. Komenského školu Vídeň podpořila částkou 1 mil. EUR, za to jí patří náš dík.“

V každém případě ale většina českých voličů začátkem loňského roku rozhodla a tato prezidentská almara bude stát v cestě vývoje společnosti další roky, pokud z ní dříve nevypadne úplně nesnesitelný kostlivec. Tvar a obsah jsou známy a nemá cenu je znovu rozebírat. Smysluplnější je úvaha, co bude chtít společnost dát na její místo, až doslouží. Zcela logicky je tato úvaha ovlivněna nedávnými volbami hlavy státu na Slovensku.

Zuzana Čaputová jako důvěryhodný kandidát se ovšem objevila poměrně krátce před samotným kláním. To napovídá, že pouštět se do detailních prognóz a rozborů je dnes v Česku víc než brzy. Jsou tu ale základní otázky, které budou mít význam, ať už se poskládá sestava kandidátů jakkoliv.

Potřebujeme cara, který slouží výhradně sám sobě a svým zájmům, nebo prvního úředníka, který slouží výhradně zájmům státu? Potřebujeme prezidenta, který záměrně prohlubuje přirozené rozdíly ve společnosti, anebo hlavu státu, která si dává za úkol hledat kompromisní řešení?

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Zdali potřebujeme na Hradě muže, nebo ženu, se ani neptám. Česká Čaputová zatím nebyla objevena a jediný politik, který se už nyní připravuje na kampaň, je muž, Pavel Fischer.

Reklama

Výběr článků

Načítám