Článek
Jednou jsem vyhazoval staré noviny a časopisy do tříděného odpadu. Otevřu víko popelnice s nápisem Papír a on tam leží bezdomovec. Byl naštvaný, že jsem ho probudil. Natáhl ruku a to víko zevnitř zaklapl. Nemohl jsem házet papír na živého člověka, tak jsem musel ten pytel vyprázdnit do směsného odpadu. Podotýkám, že výjimečně! Jinak jsem spořádaný občan a odpad pečlivě třídím!
A co kdybych nebydlel v Praze, ale v Brně a šel bych vyhazovat papír do tříděného dopadu právě teď, před komunálními volbami? Pak by mě kandidát na brněnského primátora za ČSSD nechal pokračovat v započatém pohybu házení starých novin na jeho hlavu. Protože všechno pro lidi, že je to tak? Obzvláště před volbami. Ale pak by vyskočil jako čertík z krabičky a už by mě nepustil!
Jako že jsem se pomátl? Kdepak zde. Kdyby to byl ojedinělý případ, mírně řečeno, neobvyklé volební kampaně, nestálo by to možná za řeč. Ale některé další, s odpuštěním, vylomeniny (zdaleka ne všechny), jsou shromážděny zde.
Jde-li o tak rozšířený přístup kandidátů na účast na moci k jejich potenciálním voličům, lze z toho vyvodit velmi zřetelný závěr. Jaký? Čtenáři mých textů vědí, že často cituji bratry Strugacké. Géniů a proroků je tak málo. Teď to bude pasáž z Dravců mého století (1965).
„Proč pořád tahle beznadějná nuda...?! Pitomce tu hýčkají, pitomce si starostlivě pěstují, pitomce hnojí a šlechtí... Pitomec se tu stal normou - nechybí mnoho, a stane se ideálem, kolem kterého budou doktoři věd plesat rozjásanou besedu. A tisk tu rozjásanou besedu tančí už dnes. Ach, jak jsi báječný, ty náš pitomče! Ach, jak jsi bodrý a dobře živený, pitomče. A jaký jsi, pitomče, optimista, jak jsi moudrý, pitomče, jak vytříbený máš smysl pro humor a jak hravě dokážeš vyluštit křížovku ...! Hlavně si nedělej žádné starosti, pitomče, všechno je tak dobré, tak ohromné, a k dispozici je ti jak věda, tak literatura, aby ti bylo hej, pitomče, a nemusels o ničem přemýšlet... A všelijaké ty neblaze smýšlející skandalisty a skeptiky společnými silami smeteme (s tebou abychom je nesmetli!). Co blázní, proboha? Že by chtěli mít víc než ostatní, či co?“
A nyní Andrej Babiš, 2. září 2018: „Proč někdo stále tady rozeštvává tu společnost, proč je tu tolik nenávisti a závisti, když se máme dobře? Jsme nejvíc bezpečná země na světě, nejnižší nezaměstnanost, nízký dluh, všechno roste, můžeme být v pohodě, a tady někdo stále má potřebu.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.