Článek
List The Washington Post napsal o knize, která vyjde 11. září a líčí – podle výraziva nejbližších spolupracovníků dotyčného –, jak idiot řádí v čele velmoci zde nebo v originále zde.
Původní zpráva obsahuje záznam telefonního rozhovoru Boba Woodwarda s Donaldem Trumpem. Pokud se s ním seznámí prezident České republiky, je možné, že přestane vyjadřovat sympatie prezidentovi USA. V záznamu Trump rozhodně nevystupuje dominantně a vůči komu, byť nedobrovolně, zní jako menší autorita? Vůči novináři. V Americe místní odrůdu této profese ještě nevyhubili. Nemají tam Miloše Zemana, aby o tom promluvil.
Ale mají Donalda Trumpa. Mnozí ho obdivují. I v Česku jsem takové lidi potkal. Woodwardovu knihu pravděpodobně zavrhnou, jak to v předstihu, aniž věděl, oč v ní půjde, udělal jejich vyvolenec. Známý je jeden z argumentů, s jehož pomocí tito lidé vysvětlují, proč má dnes Amerika Trumpa. Můžou za to prý politici, kteří řídili zemi před ním. To slýcháme i u nás: Zeman a Babiš jsou důsledkem činnosti předchozích politiků. Ostatně sám Andrej Babiš řekl: „Vy jste mě zplodili, vy, zkorumpovaná pravice! Vždyť já byl volič ODS.“ zde
Dnes máme stav, kdy pravice zkorumpovaná ani být nemůže, protože není u moci. U moci je naopak něco, co není pravice ani levice, točí se to jako na obrtlíku, rozdává to jídlo zdarma ve velkém množství i mobily za tetování, jen aby mu voliči házeli lístky do urny. Osobní majetek dotyčného přitom roste. Ale jinak nezbývá než s Babišem souhlasit. Nebýt předchozích politiků, neřídí dnes stát jako firmu.
Když mluvíme o notoricky známých argumentech, je správné připomenout i ten, že za všechno můžou politici. Logickým pokračováním je pak naděje části obyvatelstva, že když se vymění politici, bude líp. Dalším krokem v této úvaze je teze, že nejlepší politik je ten, který to za nás zařídí, abychom se nemuseli příliš namáhat a měli klid na práci. Babiš i Zeman vyčenichali tento feromon a nechali se vynést těmito voliči – ne jinými politiky – nahoru. Přitom je mimořádně nepraktický Zeman idolem těch, kteří musí být manuálně šikovní, a stále bohatší Babiš nadějí pro chudé.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Je něco shnilého v této situaci, která se netýká zdaleka jen Česka. Hlavně proto, že společnosti, v nichž hrají hlavní roli v utváření politiky strach, byť někdy oprávněný, a iluze, že líp bude s neřízenými střelami v čele státu, si ordinují budoucnost mezi podřízenými idioty, nikoli mezi vládnoucími chytrými. Menších zemí se to týká dvojnásob.