Když jdu naším sídlištěm, vidím na plakátcích různá čísla. Často jsou doprovázena označením Kč. Je to oranžové. V elektronické podobě je to k vidění zde. 

Dlouho jsem se sociální demokracií profesně zabýval. Pamatuji si, jak se tato strana kdysi snažila působit na své voliče. Když za předsedování Jiřího Paroubka proběhl sjezd v roce 2009 pod useknutým heslem Solidarita. Spravedlnost, vyvolalo to kritiku přímo z řad soc. dem. Do voleb v příštím roce proto šla ČSSD již s ústředním heslem Svoboda. Spravedlnost. Solidarita a stejný nápis vévodil sjezdovému sálu v roce 2011, kdy byl zvolen předsedou Bohuslav Sobotka.

Kdeže loňské sněhy jsou. Kdybych chtěl být jízlivý, mohl bych napsat, že svoboda je nyní v ČSSD vnímána především jako možnost donekonečna odkládat jmenování skutečného ministra zahraničí. A solidarita je někde v šuplíku, protože se v době, kdy se získávají politické body nadáváním na migranty, prostě nenosí.

Chřadnutí tradiční strany je však spíše smutné. Stará hesla, která jsem citoval, byla odrazem původní snahy soc. dem. emancipovat přirozenou voličskou základnu. Jde o lidi, kteří se živí svou prací, přitom mají základní nebo středoškolské vzdělání, nežijí ve velkých městech, a o ty v důchodovém věku. Dokonaným přechodem na ryze komerční nabídky stvrdila ČSSD porážku jako strana, která nedokázala vysvětlit svým příznivcům, k čemu je dobrá svoboda, spravedlnost a solidarita.

Nebylo to oranžovým souzeno. Voliče, kteří tyto hodnoty vyznávali sami o sobě a setrvačností, se vzpomínkou na 90. léta, chtěli dát soc. dem. šanci, navíc odřízla strana z vůle vedení po krajských volbách 2016 jako sociálně cizí element. Vložila veškeré naděje do neemancipovaného tradičního elektorátu. Znamenalo to, že brzy se poručí z funkce šéfa Sobotka, a to se také stalo. Pak už přišel jen volební debakl.

Dnes se blednoucí oranžoví doprošují pozornosti plakátky s číselnými sliby v korunách místo hodnot. Takový je holt život. Obstojí ale v konkurenci s Babišovým ANO, které plánuje v Praze obrovské večeře zdarma pro stovky lidí? To je přece jiná káva! Tedy pivo, guláš a párky. Cílené je to přesně na voliče, kterým jsou nějaké vysoké hodnoty vzdálené, zato jídlo zdarma se šikne vždycky. Ten, kdo je rozdává, má vlastní pojetí svobody, spravedlnosti a solidarity. A nevypadá to, že by bývalý tradiční elektorát ČSSD chtěl jinou interpretaci.

Graf Volební model – třídění dle sociodemografií zde je výmluvný. Oranžová bledne právě tam, kde měla ještě před nedávnem poslední naději. ČSSD stává se menší a ještě menší.