Už zas měli včera v naší sídlištní sámošce jen melouny z jižní Moravy. Nějaká ženská se rozčilovala před zaměstnankyní prodejny, jako že proč nemají melouny z dovozu, jak se sluší a patří. Zaměstnankyně říkala, že mají jenom tyhle. Za 39,90 Kč kus. Ve slevě. Docela podměrečné.

Řeknu vám, že ta ženská je pořádně zhýčkaná. A je to zvláštní, vypadala lidově, žádná elita. Melounů z dovozu se jí zachtělo. Stoprocentně nečetla rozhovor pana ministra zemědělství Miroslava Tomana, ve kterém říká: „...nesmíme zapomínat, že jsme tu proto, aby český spotřebitel dostal kvalitní zboží. Vůbec nejsem proti tomu, aby se něco dováželo. Vůbec proti tomu nejsem, ale ať se dováží věci, které se tady nevyrábí.“ zde.

Já ten rozhovor četl ještě před tím, než jsem šel nakupovat. Samozřejmě že jsem si meloun, který dokážeme vyrobit u nás, okamžitě koupil. Dostal jsem na meloun chuť, a žádný jiný v nabídce nebyl. Okoštoval jsem ho a jsem připraven potvrdit, že český spotřebitel by měl dostávat kvalitní zboží. V tomto případě šlo sice o kvalitu podprůměrnou, ale pozor, ve vyjádřeních představitelů strany a vlády se musí umět číst! Řekl snad něco pan ministr o kvalitě té kvality? Ani slovo!

Lidi, chtělo by to zpátky k prostému životu bez té globalizace. Přečtěte si to zde. Tak třeba bude zboží dražší a kvalitní bez uvedení kvality, ale co má být? Tahle vláda na samém začátku řekla, že bude pro lidi. Ale lidi často ani nevědí, co je pro ně dobré.

Možná někdo z vás zná následující film, který krásně ukazuje, jak se takové věci řešily za starých časů zde. Rozklikněte video. Nevadí, že neumíte maďarsky. Stačí vědět, že narancs (vyslovuje se jako noronč) je pomeranč a že ten jediný nový maďarský narancs, který vypěstoval příslušný národní ústav, snědl syn hlavní postavy Józsefa Pelikána.

Pelikán pak z toho všeho má špatný pocit. Říká stranickému funkcionáři soudruhu Virágovi, který mu dal citrón místo pomeranče: „Vždyť jsme přece podvedli lidi.“ Ale zaostřil bych pozornost na moudré odpovědi soudruha Virága: „Koho podvádíme? Sebe? My přece víme, oč jde. Vědce? Ti jsou rádi, že dostanou metály. Široké masy? Ty nejedí citróny ani pomeranče, ale jsou rády, že můžou oslavovat.“

Dál bych upozornil na scénku, v níž Pelikán říká generálovi, který se podiví, co to pojídá za zvláštní pomeranč, když vypadá a chutná jako citrón: „Trochu víc žlutý, mírně kyselý, ale náš.“

Nevíte, pěstujeme u nás taky citróny?