Článek
Když Spojené státy vypověděly jadernou dohodu s Íránem, působilo to až absurdně. Dohoda skutečně dobrá není, jak opakoval americký prezident Donald Trump, jenomže žádná podobná dohoda dobrá není, vždy je výsledkem kompromisů. Platí však, že je lepší špatná dohoda než žádná, protože alespoň brzdí další vývoj jaderných zbraní.
Navzdory naléhání evropských signatářů od ní americký prezident odstoupil, čímž dal jasně najevo svým spojencům z EU, že jsou pouhá stafáž, která nemůže do ničeho mluvit, a oslabil transatlantické vztahy. A neprodloužit ji před klíčovým jednáním se Severní Koreou také nebylo zrovna rozumné. V Pchjongjangu pečlivě sledují každý americký krok, a když vidí, že Washington zachází s dohodami jako s cárem papíru, přizpůsobí tomu svoji vyjednávací taktiku.
Pomalu se zdálo, že Trumpa zaslepila nechuť k jeho předchůdci v Bílém domě, který mu byl tak proti srsti, že se snaží anulovat vše, co Barack Obama udělal. Potopit dohodu kvůli tomu, že nebrání Íránu ve vývoji balistických raket, působí jako pouhá záminka. Stávající mají dostřel 2000, nanejvýš 2500 kilometrů, takže území USA nemohou ohrozit ani náhodou. Že by měl Trump až takové starosti o Sofii nebo o Řím, se nezdá. Jenže všechny íránské střely bez problémů doletí do Izraele. A židovský stát hraje klíčovou roli v Trumpově blízkovýchodní politice.
Spojené státy sice mají v oblasti řadu spojenců, ovšem Bahrajn a Kuvajt postrádají potřebnou váhu, v Sýrii se Američanům nepodařilo zaháčkovat se, Irák se v posledních letech začal orientovat na Írán a aktuální spory s Tureckem ukázaly, že je potřeba mít v oblasti spolehlivějšího spojence. Izrael byl jasnou volbou.
Že je Izrael pro Trumpa klíčový partner, se ukázalo už loni, když americký prezident rozhodl o přesunu velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma, k čemuž dochází právě nyní v předvečer oslav 70 let existence Izraele. Krok vyvolal odpor Palestinců i mnoha Arabů a kritizoval ho Teherán, který v minulosti mnohokrát volal po zničení Izraele.
To je obvyklý kolorit, jenomže íránské revoluční gardy Kuds se zabydlely v Sýrii, protože pomáhají syrskému prezidentovi Bašárovi Asadovi. Izrael jejich postavení už několikrát napadl a k největšímu střetu došlo minulý týden, když Íránci vypálili na Izraelem okupované Golanské výšiny dvacet raket. Izraelská letadla pak vypálila na cíle v Sýrii na sedmdesát střel.
Protože rostoucí síly Teheránu se bojí také Saúdská Arábie, sázka na Izrael by mohla Trumpovi vyjít. Rijád dokonce dal najevo, že v případě vyhlášení sankcí na Írán by byl ochoten zvýšit těžbu ropy, aby její cena příliš nestoupala, i když to donedávna odmítal.
Trumpova bezpodmínečná podpora Izraele však má své háčky. Nejde ani tak o to, že Spojené státy už nebudou moci zprostředkovávat další mírová jednání – ta v novém tisíciletí stejně nic nepřinesla – ale USA by se mohly dostat do vleku izraelských jestřábů, kteří říkají, že je lépe na íránská postavení v Sýrii zaútočit hned a mohli by to přehnat. Izrael má velké zkušenosti s preventivními údery, zničil jaderná zařízení v Iráku i v Sýrii, ale ne vždy to může být takový úspěch jako za Šestidenní války.
Podstatné jsou i další politické důsledky. Přesun ambasády není sice v rozporu s mezinárodním právem, západní část Jeruzaléma je součástí židovského státu od jeho vzniku, jenomže Izrael prohlásil Jeruzalém za nedělitelný, i když jeho východní část by chtěli mít za své hlavní město Palestinci, a Trump to nijak nekomentoval.
Pokud by přistoupil na politiku „fait accompli”, tedy akceptování stávajícího stavu bez ohledu na mezinárodní právo, svět by nebyl bezpečnější a ohrožené by byly menší státy.
Platilo by, že Krym je ruský stejně jako Jižní Osetie a Abcházie a Ukrajina a Gruzie to musejí akceptovat, a také, že Jihočínské moře patří Číně, když tam na sporných ostrovech vybudovala své základny. A to už by byl problém i pro USA, nemluvě o tom, když by se Čína mohla rozhodnout využít své místní převahy a připojit Tchaj-wan.
Svět podle Trumpa by rozhodně nebyl bezpečnější. I když má pravdu, že mezinárodní organizace toho moc nedokážou, výhrůžky a jednání z pozice síly nejsou tou pravou alternativou.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.