Článek
Navíc jediný, kdo se netajil s ambicemi se prosadit na francouzské politické scéně, je švýcarský islámský teolog Tariq Ramadán. Ten však řeší problémy spojené s obviněním ze sexuálního obtěžovaní. Francouzské soudy ještě v jeho věci nerozhodly, ale i přesto je jeho pověst pošramocená a jeho politické šance se blíží k nule.
Jenomže Islámská strana našla jinou zemi, kde je blízko tomu stát se politickou silou. Islámská strana není úplným nováčkem na belgické politické scéně. Strana vznikla již v městských volbách v roce 2012. Svoji kandidátku tehdy představila pouze ve třech městech v Bruselu, Andrelechtu a v Molenbeek-Saint-Jean. V posledních dvou městech strana zaznamenala slušný výsledek okolo 4 procent (což představuje cca 1500 hlasů). V roce 2012 se program strany dal shrnout do tří bodů: jídla halal v jídelnách, dovolení nošení šátku v školách a zavedení dnů volna během muslimských náboženských svátků.
Jenomže na začátku dubna 2018 do belgických médii pronikly informace o novém vnitřním programu této strany, který hovoří velmi jasně o úmyslu zavést islámské právo šaría v Belgii.
Poslanec Richard Miller se chce zasadit o zrušení této strany, která chce systematicky potlačovat lidská práva. Co tedy vlastně tato belgická Islámská strana chce prosadit? Neoddiskutovatelným faktem je, že tato strana nabírá na síle. V říjnu tohoto roku mají proběhnout volby a Islámská strana postaví svoje kandidáty v 28 volebních okresech z 589. Což je velmi dynamický růst oproti roku 2012.
Podle jednoho ze zodpovědných členů volební kampaně, Talala Magri, se strana věnuje širším tématům než v předchozích letech, jako jsou otázky rovnosti v práci, problémy s bydlením a integrační politikou. Strana se chce zbavit nálepky náboženské strany, protože nehájí dogmata, ale hodnoty. A tak je podle Talala Magriho strana otevřená i pro nemuslimské kandidáty. Jeho slova ale působila velmi nevěrohodně, hlavně poté, co Redouqne Ahruch, zastupitel v Andrelechtu od roku 2012, prohlásil jako jeden z cílů pro nadcházející období zavedení oddělených míst mezi muži a ženami v autobusech, aby nedocházelo k „obtěžování“. Muži by měli nastupovat předními dveřmi, zatímco ženy by měly využívat zadních.
Ahruch nechce zavést přímo islámské právo šaría, ale jeho západní verzi. Jak by tato západní verze měla vypadat? Představu lze získat, pokud se zamyslíme nad tím, jak a co si v této straně myslí o povinné paritě na volební kandidátce. Samotná parita není pro Islámskou stranu problém, ale důležité je, aby muž byl první a žena za ním, aby se cítila v bezpečí. Belgická ústava podle představitelů strany je v 80 procentech v souladu s islámským právem, ale ohledně obsahu těch 20 procent, která je potřeba změnit, strana odmítla otevřeně odpovědět. Z programu se dá zjistit, že belgická ústava by si měla osvojit velmi silné konzervativní hodnoty jako zavedení trestní odpovědnosti u potratů, zakázaní eutanazie a zrušení práv homosexuálů.
Není divu, že se okolo Islámské strany a jejím možném rozpuštění strhla bouřlivá debata. Tato situace má však již dnes jednoho poraženého, a to jsou silně liberální politické síly. Protože jednak tato strana ze všech sil bojuje proti liberálním hodnotám, a zároveň to jsou právě liberálové, kteří dlouhá léta bránili belgické muslimy v rámci boje za práva menšin. V každém případě bude velmi zajímavé sledovat belgické volby v říjnu, pokud Islámská strana z volebního klání neodstoupí.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Výsledek nám napoví, jak moc se Houellebecq ve své tvůrčí fikci mýlil, anebo naopak, zda jako každý velký umělec viděl to, co většina lidí nevidí, i když to mají před nosem.