Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Jak se zvolil Ondráček - Václav Klaus ml.

Novinky, Václav Klaus ml.

Zatímco na Slovensku prožívají svůj Majdan, my v Česku máme skandál ohledně komise GIBS. Oboje není nic pěkného.

Foto: Petr Horník, Právo

Václav Klaus mladší

Článek

O Slovensku toho vím málo. Asi jako každý si přeji, aby byla odporná vražda dvou mladých lidí rychle vyšetřena, pachatel dopaden a přísně potrestán. Jestli to má spojitost se slovenskou politikou, nevím. Dost podezřele vypadá, že část slovenské politické reprezentace to už ví jistě a svolává demonstrace. Vražda patří k nejvážnějším zločinům. Případné zneužívání vraždy pro politické účely je ovšem lidsky odporné rovněž.

O volbě šéfa kontrolní komise GIBS toho vím dost, protože tam sedím a volím. Takže zaprvé: Naše společnost má komisí a kontrolních komisí na vše možné s prominutím tři p... Jen za uplynulý týden jsme volili dvě komise (mj. komisi pro ČTK) a jedenáctičlennou komisi pro nějaké Kulturní cosi jsme nevolili jen proto, že navrhující ministr kultury se neobtěžoval dorazit do Sněmovny a poslance to naštvalo. Komisí a agentur jsou desítky, většinu volených lidí nikdo nezná, něco doporučí stranické sekretariáty. Zkrátka jde o takovou hru na „nezávislost“. Normální by bylo, že exekutivní věci řeší ministři a ty kontrolují poslanci (včetně skandálů a citlivých věcí).

Komise pro kontrolu GIBS, což je komise, co kontroluje inspekci, co kontroluje policisty (taková policie pro policii policie) by nikoho zas moc nezajímala. Zajímavost přišla s nominací pana Ondráčka, který sloužil v pohotovostním pluku, co rozháněl koncem osmdesátých let demonstrace.

Jsem asi jeden z mála poslanců (ještě asi Žáček, Benda...), co možná na té ulici tehdy někde proti Ondráčkovi stál – tak si snad mohu dovolit říct, že moc nemusím takové ty svaté bojovníky proti komunismu třicet let po tom, co komunismus skončil a nenese to žádné riziko ani nic. Zvlášť některé poslankyně při tom předvádějí patos, za který by se nestyděla ani Gusta Fučíková.

Na druhou stranu jsem nechtěl, aby pan Ondráček tu volbu vyhrál. Protože třeba dva jeho kolegové vystoupili už během revoluce při demonstraci na Letné a omluvili se. Byla to jedna z dost emotivních chvil. Pan Ondráček ničeho nelituje, možná kvůli svým voličům, ale to zas pak nemůže dostat můj hlas. A ještě mě velmi štve těma kecama o tom, jaké měli v roce 1989 demonstranti nebezpečné zbraně a bůhvíco. Tomu, obávám se, jsou třeba mladí lidé teď schopní věřit, protože znají demonstrace dnešní, kdy se demokratické policie nikdo nebojí a různé bojůvky (zvlášť na Západě) jsou skutečně vyzbrojeny a na policisty bezostyšně útočí. Tehdy protestovali slušní lidé, často ve zralém věku, a jestli měl někdo něco v kapse – tak maximálně lístek do kina (na Václaváku bývalo asi deset kin), aby se mohl, když ho seberou, zkusit hájit a třeba ho nevyrazili ze školy. Že by si někdo tehdy nesl nějakou zbraň, aby mohl napadnout policistu, je naprosté sci-fi.

Pan Ondráček neměl vítězství vůbec jisté, protože volba byla tajná, a to se doporučení stranických sekretariátů dost často zhroutí. Taky při prvních volbách pan Ondráček neprošel. Byla jasné, že řada poslanců ANO ho za plentou vyškrtla.

Při druhé volbě minulý pátek sledovali hlavouni „Demokratického bloku“ jiné priority než nezvolení Ondráčka. Chtěli hlavně ukázat, že ANO spolupracuje s komunisty. Proto nebyl žádný společný protikandidát, třeba právník, který by měl větší šance, a jediná, kdo se odvážila do toho jít, byla naše paní učitelka Zuzka Majerová. Dvacet nebo kolik poslanců, co by nehlasovalo pro Ondráčka, vůbec nepřišlo, pro strany to nebyla priorita. A on prošel o hlas. TOP 09 chyběla skoro polovina poslanců. Nás taky nikdo nenaháněl, že bude důležité hlasování.

I samotná debata. Bylo jasné, že aby náš kandidát vyhrál, musí získat v tajné volbě ty hlasy rebelujících poslanců ANO. Ti se ale dočkali jen nadávek, že jsou stejná sebranka jako komunisti, co mlátili lidi. Pak už to bylo bez šance a jen se čekalo, jestli pan Ondráček projde – bylo to o hlas.

Možná řeknu ještě pár slov o máničkách. Možná je to zbytečný, protože mě s tím naháněli takoví ti lidi, kterým bych se nezavděčil, ani kdybych se oběsil. To by napsali, že jsem zákeřně snížil kvórum nebo že mi to poručil Putin nebo tak něco.

Snažil jsem se odlehčit debatu, že všechny tři kandidující poslance známe (ve Sněmovně je spousta poslanců, kteří nikdy nevystupují a lidi si je neumí zařadit). Zuzana Majerová má výrazné zrzavé vlasy a Ferjenčík je nejvlasatější poslanec vůbec. Vlasatec-mánička. „Volte zrzku“. Já nevím, ale pro naši generaci (konec osmdesátek) je mánička normální označení, na němž není nic hanlivého. Teď by možná řekli: „Tý jo, ten týpek od tebe má hustě dlouhý vlasy.“ My jsme řekli: „Ty vole, ten tvůj kámoš, to je dobrá mánička.“ Kdo to považuje za nějakou nadávku – tak má komunistické uvažování. To jako vážně.

Václav Klaus ml.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.

Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).

Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.

Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.

Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.

Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz

Já už mánička nebudu (už to není pomalu ani na přehazovačku), ale zkouším ty fousy à la ZZ TOP :-).

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám