Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Hluboce lidský příběh aneb Když se kácí les, létají třísky - Václav Klaus ml.

Novinky, Václav Klaus ml.

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Každý je určitě hodně ovlivněn knihami, které má v mládí doma v knihovně a které přečte tak do šestnácti. U mě jedna z nich jsou Mňačkovy „Opožděné reportáže“. Tenhle slovenský „budovatelský“ novinář vydává v roce 1963 jedenáct krátkých próz, které získají obrovský ohlas, a autor se dostává na pozici československého Solženicyna.

Foto: Petr Horník, Právo

Václav Klaus mladší

Článek

V reportážích nijak hystericky neobviňuje vládnoucí režim, snaží se dívat objektivníma očima na vývoj na Slovensku s jeho strašlivou předválečnou chudobou a poválečnou výstavbou. Ale z knihy stejně křičí osudy jednotlivců semletých kolektivní ideologií. Reportáže žalují. Já od přečtení téhle knihy heslo „Když se kácí les, lítají třísky“ nenávidím citlivěji než jiná hesla.

Na lidech záleží. Často jsou jednotlivé osudy symbolem a popisují dobu či zlo lépe než vědecká data.

Jedna z věcí, co se mi povedly v životě, byla podpora ředitelky Kohoutové, kterou se snažila (a snaží) semlít multikulturní fronta (v čele s ombudsmankou) pod záminkou nošení šátku na školách. Byl jsem spolu s poslankyní Černochovou jednou z prvních „salonfähig“ veřejných osob, která o případu psala (i tady na Novinkách), a chodil jsem k soudu na straně skutečných občanských svobod.

Dnes mám pro vás podobnou story z prostředí zavádění inkluze. Tohle cizí slovo nemám rád. Že některé zdravotně nebo mentálně postižené děti chodí do normálních škol – to tady bylo vždycky a i vždycky bude. I až odezní tahle ideologická hysterie. Něco jiného je plošné nahánění dětí tam či onam (dle toho, co je zrovna politicky v módě), protože každý případ a každé dítě je jiné.

O tom už se popsaly stohy papíru. Diskuse se vede o to, zda jsou většími oběťmi hendikepované děti, děti normální nebo učitelé zavalení nekonečnou byrokracií a prací navíc. Jednou z velkých obětí inkluze jsou ale pedagogicko-psychologické poradny. Něco, co má v našich zemích výbornou, desítky let trvající tradici. Něco, co nám svět (a jiné školské systémy) mohly závidět. Každý občan ČR mohl bezplatně a relativně rychle dovést dítko, kterému to třeba ve škole nějak nešlo nebo mělo jiné problémy, k odborníkovi a dostalo se mu fundované pomoci, rady, souvislostí a podobně. Zároveň bez větší byrokracie docházelo ke spolupráci se školou. Já coby ředitel z Libně dodnes pamatuji na „naši“ paní Valouchovou z PPP Praha 8.

Zavedením inkluze se z poraden (PPP) stala jakási byrokratická centra, která stanovují podpůrné prostředky a individuální plány. Mají se stát jakýmsi buldozerem inkluze – udávat případně rodiče OSPODu a školy inspekci. Tuny byrokracie způsobily přetížení poraden a zákonné lhůty jsou čtyři měsíce na vyšetření. Dříve šlo o dny.

Hrůza. Dětští psychologové reptali a bouřili se. Asi nejvýraznější ohlas zaznamenal se svou výzvou nestor českého poradenství dr. Klíma, ředitel PPP Praha 3 a Praha 9, který na podzim roku 2016 vyzval kolegy k revoltě:

„Za celých 40 let jsem na rodiče sociálku nepoštval, považoval bych to za profesní selhání. Dítě a rodič by neměli odcházet z poradny v horším stavu, než když tam přišli.“

„Proč se pasivně či aktivně spolupodílíte?“

„Jsme rozhodnuti jako poradna udělat maximum pro omezení nesmyslné byrokratické zátěže a budeme se řídit primárně zájmy klientů, rodičů, škol a zdravým rozumem.“

„Stát z vás a vašich učitelů dělá nesvéprávné jedince, na což nesmíme přistoupit.“

„NÚV není náš zřizovatel a není oprávněn nám přikazovat. Je na čase vypovědět poslušnost a řídit se vlastními odbornými zkušenostmi a svým svědomím. Já to tak dělat budu.“

A tak podobně. Málokdo z branže nesouhlasil, ale všichni se báli.

Minulý měsíc byl dr. Klíma ústředním školním inspektorem Zatloukalem odvolán po 40 letech práce. Důvodem jsou byrokratické inkluzivní zhovadilosti a nesrovnalosti.

Dostal jsem dopis jak protestujících zaměstnanců poradny, tak bouřících se dotčených městských částí. Doktor Klíma mi řekl, že již za komunistů byl na rok odstaven, protože nechtěl verbovat do tehdejších vojenských škol. Teď na prahu emeritury dostal tedy i ocenění demokratického státu za desítky let práce s dětmi.

Až se budete ptát, proč české školství má takovou úroveň, jakou má, nezapomeňte i na otravování a likvidování desítek elit našeho vzdělávacího systému.

Smířit se s tím nehodlám. Již jsem inicioval pracovní skupinu pro revizi plošné inkluze. Součástí musí být i přiměřený personální blacklist.

Václav Klaus ml.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.

Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).

Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.

Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.

Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.

Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz

Jak dopadne kauza doktora Klímy, nevím. Nevím, zda se bude chtít přihlásit do konkurzu na své „uvolněné“ místo, nebo odejde do emeritury. Ale mám vztek!

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám