Každý trochu životem zralý člověk to zná. Když máte úspěch, kolotají okolo vás jako můry různí lidičkové, plácají vás po ramenou. Široké úsměvy. Taky vám nabízejí „pomoc“. Lidi, co vás nenávidí, si to jen drtí potajmu mezi zuby, zalezlí pět metrů pod zem. Veřejně radši nic, přece jen „je potřeba si dávat bacha, co kdyby vystoupal ještě výš, to by pak …“ Maximálně píšou anonymní udání.

No ale, když jdete dolů, jste rád, že máte 5–6 lidí, na které je spoleh a kteří se k vám budou chovat stejně jako předtím. Nebo dokonce udělají něco, co pro ně není úplně komfortní, aby vám pomohli. Zato různí slizáci mají pré – teď už nemusejí skrývat svůj názor, „teď už se to smí – kopat do někoho na zemi“¨.

Zažil jsem to sám několikrát. Zvlášť hezká laboratoř byla u tátovy kariéry. Začátkem devadesátých let. „Pane syne :-) , kdybyste k nám nastoupil, ani byste nemusel nic moc pracovat a…“ „Nechtěl byste přes léto k nám do Saint Tropez, máme tam tři bungalovy – budou nevyužité, vezmete nějakou slečnu…“

No, já se držel toho, co jsem vystudoval, a nastoupil za 10 tisíc hrubého jako učitel. Vypracoval jsem se sám. Na léto jsem jezdil do Krkonoš nebo na kola.

Stejní lidé mě pak po Sarajevu ani nepozdravili, pak zase jo, pak zase po Špidlově vítězství ne. Pak zase nečekaná prezidentská volba – zas jo. Já jsem je zdravil vždycky, ale nikdy jsem je nebral vážně. Ta houpačka byla ovšem „roztomilá“.

Sám jsem to zažil taky. Pane řediteli sem, pane řediteli tam. Kdybyste laskavě… A rádi bychom Vás pozvali na… Vzor českého školství a příkladných výsledků studentstva. Zájezdy z venkova – podívat se na vzorovou školu. Dodavatelé v předklonu.

Dva dny poté, co jsem odstoupil – už psali do novin, že jsem zastáncem nemoderních metod výuky a tak.

Pak po čase pro změnu „vycházející politická hvězda“. Lidem se líbily moje názory. Pondělní komentáře a Facebook s větší sledovaností, než má většina časopisů a novin. Spousta lidí ideje, které zastávám, upřímně nenáviděla, ale dávali si pozor.

Vzestup se zastavil, čehož si nejdříve nevšimli. Jenže já jsem nežvanil o rodinných hodnotách z vypočítavosti. Na gaunery vnitrostranické i ty ostatní potřebujete velkou energii, zázemí, dobrou náladu, vtip a pozitivní přístup. Mě rozvrat rodiny dost zasáhl (nejsem psychopat). Kampaň jsme zkrouhli na desetinu, udržela mě jen neskutečná podpora normálních lidí (a jedný holky, jak to tak bývá).

Nedělal jsem žádné strategické chyby – výsledek ODS fakt nebyl k jásání. Po čtyřech letech v opozici se stát moralizující opozicí. Jenže záleží na tom, jak u toho vypadáte, jak to podáte, jakou energii vyzařujete. Jestli vypadáte smutně vteřinu poté, co jste dosáhl obrovského úspěchu všem navzdory.

Pisálkové zbystřili a nabrousili si pera.

Prohrál jsem regionální volby 31 ku 36 (teda 29:36, dva hlasy neuznali) a mohl bych nadávat na zákulisní dohody šíbrů. Jenže ty tři chybějící hlasy v tajné volbě bych asi měl, kdybych měl lepší a vtipnější projev. Nevěřím v životě na smůlu, je to vše o práci a inteligentním úsilí.

Nevyhrát volby je neúspěch – a už se do mě pustili bez obav.

Ale život jde dál!  Den poté jsem dostal velkou podporu ve Sněmovně na šéfa školského výboru. Kancelář, auto. Gratulace, plácání po ramenou, široké úsměvy. „Já jsem vás volil, pane předsedo! A nemohl bych dělat šéfa podvýboru pro heraldiku? To je pod vaším výborem.“ „Obdivuju vaše školské názory, doufám, že budeme spolupracovat. Rádi bychom měli jednoho místopředsedu...“

Všechno už tu bylo a vše tu zase jednou bude. Hlavně že mám těch 5–6 lidí už léta, rozumíme si, že?

A slíbených pár slov k extremismu a panu Kotenovi: Pro mě byla vláda Babiš-Sobotka-Bělobrádek (ANO-ČSSD-KDU) extremistická dostatečně. I kvůli tomu jsem se začal veřejně angažovat. Tak když ve Sněmovně teď vyleze lidovec Bartošek, ještě před pár měsíci pobíhající po Sněmovně s Babišem a Faltýnkem a hlasující pro vládní zákony – a začne chránit demokracii před autoritářskými stranami, tak jsem mu to prostě nežral. Pro mě je větší bezpečnostní riziko člověk, který mění názory jak na obrtlíku, než někdo – kdo by podpořil referendum o EU. Naznačovali, že je Koten ruský agent, ale já jsem četl rozhovor na PL, kde říkal, že nejdál na východě byl na Slovensku a že má mít ČR vlastní politiku, a ne velmocenskou.

A hlavně – obsazení všech výborů byla dohoda všech devíti stran. Takže třeba členové ODS (i já) byli zvoleni díky hlasům ANO a SPD. V pořádku, ale když se hlasuje o jejich kandidátovi, máme svatouškovsky před televizními kamerami volat, že jejich hlasy smrděj?

Tuhle reálpolitiku jsem se zatím nenaučil – a pevně doufám, že ani nenaučím.