Očima Saši Mitrofanova: Nikdo si s Babišem nechce huát. Jak dlouho ještě?

Dnes rektor JAMU Ivo Medek a šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karel Havlíček odmítli nabídku Andreje Babiše na post ministrů. Jeden na kulturu, druhý na průmysl a obchod. Včera odmítl nabídku stát se ministrem školství rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Do vlády s Babišem navíc nechce jít žádná strana, kterou by tam chtěl on. Zkrátka a dobře, nikdo nemá Andreje uád, nikdo si s ním nechce huát. Proč k tomu dochází?

Babišova marketingová divize spustila proti zmíněným jedincům i stranám kampaň, takovou pěknou účelovku, že se svými postoji dopouštějí poškození státu, neboť státotvornost – jak to podávají – spočívá v tom, že všichni srazí podpatky a půjdou sloužit jejich šéfovi. Pod včerejšíma Očima na tuhle snahu reagoval pan Petr Polák z Prahy: „Andreji, tu kulišáku, napiš těm svým ovcím nový manuál, už je to fakt ohrané :-))))“

Obecně, mimo situaci politiků a oslovených odborníků, totiž platí dvě věci. Za prvé demokracie není takový stav, o kterém básní Babišovi stoupenci i v mé poštovní schránce. Podle nich má menšina po volbách držet hubu a jít do služeb většiny. Právě naopak. Bez nesouhlasné menšiny by se společnost dál nepohnula. Ať si vzpomenou, jak začínal v politice sám Babiš.

Za druhé existuje propastný rozdíl mezi státotvorností a firmotvorností. Jistě nikdo nezapomněl Babišův slogan, že zde bude rodinná firma místo státu. Jít, či nejít do nějaké firmy je na každém, kdo dostane nabídku. Se státotvorností to ale má stejný souvis jako Babišova slova s neměnnými názory.

Pokud se jedná o konkrétní politiky, mají jednu zdánlivou výhodu v porovnání s Babišovými voliči, kterým kampaň vykreslila jiného člověka, než kterého znají tito politici z jednání tváří v tvář.

Zkuste si představit následující způsob uvažování: Městečko ovládla vlivná rodina, kterou vítá většina obyvatel, protože když jí budou sloužit a nebudou zlobit, dostanou job a nějaké peníze. Jenže je tu problém: hlava rodiny má dceru a rád by vnoučata. Dívka je to ovšem tak ošklivá, že ji nikdo nechce, a ti, kteří se hlásí, jsou s rodinou spřízněni, takže zdraví potomstva by nebylo zaručeno.

Hlava rodiny tedy osloví muže, kteří s ním demonstrativně nechtějí péct a o nichž ví, že jsou kvalitnější než jeho kamarila. Kdyby se to povedlo, zabije dvě mouchy jednou ranou: vtáhne do rodiny chytré nepřátele, čímž je zlikviduje jako opozici, a možná se dočká vnoučat dle svojí představy.

Oslovení zatím odmítají. Jak dlouho ještě?