Katalánci (nebo jejich významná část) čím dál zřetelněji usilují o emancipaci a omezení vlivu centrální španělské vlády na svůj život. Vyhlásili Referendum o nezávislosti, které přes 90 procent z 2,3 miliónu hlasujících začátkem října podpořilo.

Centrální vláda proti referendu zasáhla, uzavřela řadu volebních místností, bylo zraněno (dle tisku) 900 civilistů. Seniorů, mladých lidí, hasičů, kteří chránili volební místnosti, a tak dále. To je v civilizované zemi trochu dost, že? Tady nešlo o demonstrující dav, tady šlo o lidi, kteří chtěli hlasovat v akci, kterou organizovala jejich místní, demokraticky zvolená vláda. Internetem proběhly opravdu surové scény vůči pokojně stojícím či sedícím lidem. Mlácení žen. Manželských párů středního věku…

Reakce EU a dalších států je taková dosti nijaká: „Násilí není pěkné, ale vše je vnitřní věc Španělska.“ To sice ano, ale nejde si nevšimnout dvojího metru u desítek světových regionů, které se chtějí osamostatnit.

Například nezávislost Skotska je skvělá, protože jde o trest vzpurným Angličanům, kteří nechtěli být „v Evropě“. Veškeré skotské snahy jsou legitimní a musí být řešeny přísně demokraticky, tam se nějaké násilí nesmí připustit. Nezávislost Katalánska už „je“ trochu něco jiného. Nezávislost Doněcku na Ukrajinské vládě pak je zločin a banditismus. Nezávislost Tibetu je naopak naprosto skvělá a potřebná. Nezávislost Korsiky je útok na Francii – jednu z vedoucích zemí Evropy. Nezávislost Texasu na USA by byl zločin za vlády Obamy a snaha ozbrojených buranů a kovbojů, nezávislost Texasu za vlády Trumpa už by možná byl protest texaského lidu. Oddělení Vlámska od Belgie je špatné, protože Belgie je pevný článek nejužšího jádra Evropy už desítky let, kdežto větší nezávislost Maďarska na Unii znamená, že Orbán je populistický gauner. A tak všelijak podobně. Koneckonců můžete si dosadit spousty dalších zemí.

Třeba v Africe emancipační snahy moc nepodporujeme, přestože tam často dochází ke skutečné genocidě některých etnických či náboženských skupin žijících v nějaké oblasti. Ale Afrika nám připadá už beztoho nepřehledná. Tak podporujeme státy v hranicích bývalých kolonií a status quo. To abychom nehodnotili jen Evropu. V té bude ale podobných konfliktů přibývat. EU výrazně oslabuje národní státy (k radosti řady politiků a aktivistů), což vede mimo jiné k posilování regionální autonomie. Vznikají „samosprávné kraje“, které oslabují stát zespoda. Dochází k atomizaci, kterou známe z evropské historie. Knížectví a vévodství.

Připomeňme si tedy, že normální struktura společnosti je občan-rodina-obec-stát. Nic nad tím, nic mezi tím.