Zaprvé, v České republice se přestává rozhodovat u voleb. Již minulé volby byly zcela ovlivněny policejními a mediálními akcemi, tunami zlata, špionážemi a podobně. Že z toho nakonec zbyla nezdaněná luxusní kabelka paní Nagyové – je jiná věc. Pomalu se posouváme k rozvojovému světu, soubojům oligarchů, převratům. To je obecně tragédie pro tuhle zemi – bez ohledu na to – jestli to Nečasovi, potažmo Babišovi, přejeme, či nikoli. Bez ohledu na to – jestli to sami pomáhali roztáčet, či nikoli. Jeden díky své slabosti a ten druhý schválně a aktivně.

Přesto z této atmosféry nemůže nic dobrého vzejít – jen diktatura. Přijde někdo, kdo zaručí „klid“.

Zadruhé, evropské dotace jsou zlodějina sama o sobě od A do Z (i přes Č, P a Í). Netvařme se, že ne.

Česká republika sebere peníze daňovým poplatníkům. Sestřičkám v nemocnici, učitelkám, penzistům, co si kupují v obchodě nákup s DPH … Lidem a firmám na svém území. Poté je několika příkazy k úhradě posílá v mnohamiliardové výši do Bruselu. Tam se k tomu (teda oni to říkají) přidá ještě něco od švédských a holandských učitelek.

Pak se za dozoru velkých hráčů, megalobbistů a eurokmotrů nastavují operační programy, aby se peníze nevrátily občanům, ale využily se na ty „správné programy“ se správnými dodavateli a se správnou ideologií. Takže se třeba podporuje inkluze ve školách. Nebo genderové audity. Nebo poloteroristické ekologické happeningy a akce. Nebo do škol ultradrahé dotykové tabule. Samotné programy se vždy záhadně jmenují. Třeba VSIRI32 – Vzdělání Stabilita Inovace Regionální Implementace. 32 je tam jen pro legraci a aby vše bylo ještě více záhadné, tajemné a hlupáčkům skryté.

Tyto již rozhodnuté operační programy se za bedlivého dozoru různých „místních hráčů“ a v rámci celé zlodějiny malých ryb (typově Rath) vrací do republiky.

Zde to způsobuje korupci, ničení trhů a další „dobro“. Jsou vedle sebe dva hotely, jeden dostane na rekonstrukci 60 milionů, druhý nic, ten si vezme úvěr nebo se udře k smrti při snaze o „lepší služby hostům“. Jiní borci si vybudují golfové hřiště. A tak všelijak podobně.

Ředitelé škol sepisují složité navzájem provázané žádosti ve specializovaném programu, které se skoro nedají vyplnit. Když chtějí uspět, zaplatí dvě stě tisíc specializované firmě, která „podniká“ v oboru sepisování a podávání žádostí o eurodotace. Jsou v každém kraji. Ale dřív (před deseti lety) dostávali ředitelé od českého státu peníze rovnou a mohli je použít – nemuseli nic sepisovat, monitorovat, auditovat. Prostě opravili tělocvičnu nebo vybavili.

A pak ještě za tohle všechno děkujeme obříma modrýma děkovnýma cedulema. Náboženství.

Přitom za českou (a řádově vyšší) podporu si neděkujeme. Na školách nevisí „Tato škola je financována ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, prostřednictvím Kraje Vysočina“. Penzisté nemají na dveřích ceduli „Obyvatel tohoto bytu je podporován z průběžného důchodového systému“, plus správné logo Správy sociálního zabezpečení. Nad jizvu od slepého střeva vám nevytetují „Tato operace byla uskutečněna s podporou VZP, státního příspěvku na zdravotní pojištění a ministerstva zdravotnictví“.

Snižme daně, nechme peníze lidem. Zrušme dotace a projekty. Ať si EU strčí své ideové a korupční projekty do … (někam jinam). Bude méně kriminality, bude více demokracie.

Vraťte lidem tuhle zemi zpátky.