Párkrát jsem byl jako dítě se strejdou ještě na Panenkovi. Na konci základky už jsme ale chodili s klukama sami. Narvaný Ďolíček. Tehdy bylo kromě hlavní tribuny vše ke stání – vešlo se přes 10 tisíc diváků a byli tam skoro vždycky. Tlačenice u vchodu, tlačenice u východu.

Ale i tuhle sobotu bylo ve Vršovicích slušně plno. Většinou to tak začátkem ligy bývá. Chlápci, co jsou přes léto ve městě, zaskočí na fotbálek. V listopadu v pěti stupních už jich bude méně. Ale nemyslím, že to je počasím – lidi láká na všech stadiónech ta novost. Tak to začalo a třeba to bude skvělý (to mají lidi i ve vztazích, nejen u fotbalu), třeba to bude moderní fotbal a zábava a vzrušení a bude se vyhrávat. Ono to pak v realitě bývá většinou jinak. Holomajzna, nákopy a svíce. Dozadu a do strany. Bez pohybu, bez míče. Remízy a porážky. Šedivá realita.

Ale někdy se to sejde a stane se zázrak. Dobré zázemí, výborný trenér, co předběhne dobu, několik špičkových hráčů a k nim ti dobří a najednou – je to tam. Bohemka v osmdesátých letech jasně. Ale třeba i Sigma Olomouc za Hapala, Látala a Kerbra. Plzeň před pár lety za trenéra Vrby. Najednou to zdvihne euforii celého města. Něco, na co fanoušci pak vzpomínají desítky let. A mezitím stejně chodí na fotbal.

Nebo přijdou po pár letech (jako já s dětmi v sobotu) a s uspokojením mohou konstatovat, že se nezměnilo skoro nic. Vlastně ani po 35 letech se moc nezměnilo. Mladíci nabízejí program za dvacku. Dlouhá fronta u kasy, (ale postupuje rychle). Stadión je k sezení a dřevěná tribuna za brankou u tramvaje je už mraky let fuč. Přibyl Fanshop – je holt kapitalismus. Dřív ty šály štrikovaly maminky (mně moji bohemáckou babička), dneska si ji za 179 koupíte a máte stejnou jako všichni ostatní. Klobásu už nedělají jen tu klasickou červenou, ale i bavorskou bílou – já si ale dal stejně tu přismahlou červenou jako vždycky. Pivko je do kelímku, co je zálohovanej, asi abyste s ním neházeli, když vás vytočí pomezní s ofsajdem. Chutná z toho kelímku stejně jako vždycky – jako že jste si ho neměli dávat, ale zas po tý klobásce a vzhledem k situaci (co když bude druhá půlka strašná) si ho dáte i příště. Rozumíme si, že?

V hledišti je mnohem víc žen i dětí, než bývalo. Proč ne. Publikum mi vůbec přijde o dost méně lidové než dřív (že by cena 230 Kč na tribunku?). Trošku to sprostým skandováním „zachraňuje“ hostující kotel z Karviné, ale těžko se na ně nějak moc zlobit. Vyžahnout 10 piv a patrně i nějakou kořalku při pětihodinové cestě a pak se v 34 stupních postavit čelem k slunci na dvě hodinky a sledovat fočus není úplně jednoduchá situace. Těžko říct, co bych skandoval v této situaci já.

Hřiště svítí zelenou barvou, klasické panorama Vršovic okolo, pár lidí kouká z balkónů okolních domů jako vždycky.

Fotbal není kdovíjakej. Když tu náhle – tři záblesky během jedné akce. Hezká kolmá přihrávka na pravém křídle, sprint, zatažení balónu do vápna, přesná zpětná přihrávka a GÓÓÓÓÓL.

Ta chvilka euforie za to stojí. (To mají lidi i ve vztazích, nejen u fotbalu).

Tak ať se vám vaše nová sezóna vydaří!!