Český politický systém totiž opravdu volebním koalicím více stran nepřeje. Obzvláště poté, co politici ČSSD a ODS společně prosadili úpravu volebního systému. V roce 2000 v rámci opoziční smlouvy bývalí úhlavní nepřátelé nejenže společně de facto vládli, ale dohodli se také na opatření, které jim do budoucna mělo zajistit pohodlné střídání u moci.

Do té doby stačilo jedné straně získat ve volbách pět procent hlasů voličů, koalice dvou stran potřebovala sedm procent, tří stran devět procent, čtyř a více jedenáct procent. Volební systém ale zákonem z roku 2000 dvě tehdy největší politické strany změnily tak, že koalice menších stran zůstaly skoro bez šance. Protože je opravdu těžké získat podporu deseti procent pro dvě strany, patnáct pro tři a dvacet procent pro koalici čtyř a více.

Na tomto místě je dobré připomenout, že zvýšení hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny platilo už od roku 1992. Tedy nepřišla až s opoziční smlouvou, jak dříve veřejně tvrdil předseda hnutí STAN Petr Gazdík. „Oposmlouva“ volební hranici pro koalice pouze zpřísnila. A tento krok nebyl vůbec k prospěchu, protože čím více stran, tím větší možnost zastoupení více názorových proudů ve společnosti.

Česká politika navíc potřebuje menší středové strany, které budou usměrňovat přílišné nadšení pravice pro společnost podobající se džungli, kde přežije jen ten nejsilnější. A pro ekonomiku žijící podle pravidel nemilosrdné a málo fungující ruky trhu. Menší středové strany mohou také usměrňovat přílišné nadšení levice snažící se zavést více pravidel a omezení do ekonomiky a společnosti, než je mnohdy potřeba. A samozřejmě je nově také úkolem menších stran tlumit různé nápady připodobňující řízení demokratického státu k řízení firmy, což jsou dvě naprosto odlišné disciplíny.

Roli vyvažování tradičně plnili lidovci a mohou ji plnit dále. Stejně tak to mohou dělat i Starostové a nezávislí. Nejdříve se ale musí dostat do Poslanecké sněmovny, případně i do Senátu. Obě strany mohou dokonce před volbami jasně říci, že po nich budou spolupracovat. Ale se současným nastavením hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny musí kandidovat samostatně. Jejich pokus bylo sympatické hrdinství, které ale bylo předem odsouzené skončit nezdarem.

Teď mohou voliči rozhodnout mnohem lépe. Obzvláště ve světle skutečnosti, že program lidovců a STAN se potkává spíše méně než více. Navíc STAN může být v očích mnoha voličů podezřelé uskupení tím, že Starostové a nezávislí opustili TOP 09 ve chvíli, kdy cítili, že se loď potápí. Lidovci pak mohou leckomu nevonět pro svou tradiční ochotu vstoupit do vládní koalice v podstatě s kýmkoli. Snad kromě komunistů. Už brzy uvidíme, kdo a jestli vůbec někdo bude mít možnost mírnit přílišné nadšení budoucího vítěze voleb.