Očima Saši Mitrofanova: Byli rukojmí, a rukojmí teď drží

V neděli vzbudil zájem tento průzkum volebních preferencí ZDE. Spory ve veřejném prostoru vyvolalo především umístění ČSSD. Padaly dotazy, zda je průzkum relevantní a kdo jsou voliči soc. dem.

Na první otázku odpovědí volby. O odpověď na tu druhou se lze pokusit na základě zkušeností. V mém případě čítá doba pozorování zhruba 25 let, což neskýtá garanci správného úsudku, ale není to ani materiál k zahození.

Po krajských volbách 2016 se v ČSSD ustálil většinový názor, že sociální liberály, kteří vždy tvořili část voličů strany, už nepotřebují a musí se soustředit na skalní. Po tomto kroku partaj v praxi zjišťuje, kdo tvoří pevné jádro jejího elektorátu a jak je početný. A kdo naopak migruje jinam a proč.

Existenci demokratických voličů se sociálním cítěním, kteří za svou stranu pokládají ČSSD, potvrdily zhruba dva týdny v roce 2013 po lánském puči. Tehdy se zvedla autentická vlna odporu proti pokusu odstranit z čela strany Bohuslava Sobotku. Díky tomu svou pozici ustál. Ale dnes se nabízí domněnka, že těch skutečných sociálních demokratů mezi voliči ČSSD je možná opravdu kolem deseti procent.

Současná soc. dem. je v základech tou stranou, kterou konstruoval od roku 1993 do roku 1998 Miloš Zeman. Měla být beranidlem proti Václavu Klausovi a vozidlem, které Zemana dopraví do Strakovy akademie hlavním vchodem. To se mu povedlo. Strana je ale stále slepencem lidí s často protichůdnými názory. Nejlépe to bylo vidět na konfrontaci Jiřího Dienstbiera a Zdeňka Škromacha.

Vedení soc. dem. se koncem loňského roku rozhodlo upozadit lidi jako Dienstbier a lákat voliče na plnění sociálního programu v Sobotkově vládě. To se nedaří. Proč? Nabízí se odpověď: Protože zbytek voličstva ČSSD, mimo segment přesvědčených sociálních demokratů, se vyznačuje charakteristikou, kterou potvrzuje každý další průzkum. Jsou to starší lidé s nižším vzděláním. Váže se k tomu nekomplikované vnímání života, natož politiky.

Zmíněná generace byla rukojmím komunistického ovlivňování mozků. S příchodem Andreje Babiše v sobě mnozí předchozí voliči ČSSD objevili kladnou emoci, která se pojí s člověkem slibujícím všechno zařídit pevnou rukou, lidově a bez přílišné chytristiky. Jako když byli mladí.

Mám v poště různé dopisy od lidí z této skupiny. I od pána, který vždy volil soc. dem., protože nesnáší komunisty. Sdělil mi, že on a jeho okolí nyní odcházejí za Babišem, protože je ten pravý.

Byli rukojmí, chytli stockholmský syndrom a dnes drží jako rukojmí své děti a zejména vnuky. To se bude muset přežít.