Výhrady mám jako nekuřák, a nejen kvůli byrokratickým absurditám typu zákazu kouření na autobusových zastávkách, které zavánějí prachsprostou buzerací, neboť zplodin z cigarety je méně než z autobusů a rozhodně neohrožují další cestující čekající na svůj spoj.

Zásadní je, že zákon postihuje jen samotné kuřáky, tedy lidi závislé, a případně majitele pohostinských zařízení, ale nijak nemíří na výrobce. Základem každé protidrogové politiky má být přitom dekriminalizace koncových uživatelů a zacílení na producenty drog. To by mělo platit také u drog, které jsou legální. Místo pokutování člověka, který si zapálí, protože je závislý, a tudíž nemocný, nebo hospodského, který proti kouření nezakročil, by se mělo ostří zákona obrátit proti výrobcům a distributorům. To se ale tentokrát nestalo.

Rozhodně užitečnější by bylo alespoň dále ztížit dostupnost cigaret, například tím, že by se neprodávaly ve stejných obchodech jako potraviny. Jenže to by znamenalo čelit odporu velkých řetězců, kteří na prodeji cigaret vydělávají.

A podobně by se mělo postupovat i proti alkoholu, který je podobně nebezpečnou drogou, která vyvolává některé nervové nemoci, navíc výrazně mění psychiku postižených, takže život s nimi je pro jejich blízké mnohem těžší. Na rozdíl od tabákových výrobků se s ním nebojuje skoro vůbec. Pravda, nový zákon přináší i zostření sankcí v této oblasti, podnapilým se už nejen nesmí dále nalévat nebo prodávat alkohol, ale dokonce se musejí vykázat z hospody. Tvrdší jsou i tresty za prodej alkoholu nezletilým, ale to je víceméně vše.

Nepřišlo žádné razantní omezení na prodej nebo propagaci alkoholických nápojů, zejména tvrdého alkoholu, přestože Češi patří k jeho největším konzumentům, v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) jsou druzí mezi pětatřiceti zeměmi a spotřebovávají ročně 11,9 litru, přičemž spotřeba na rozdíl od západních zemí roste. Cílem je podle projektu Zdraví21 dosáhnout spotřeby šesti litrů, uvádí Státní zdravotnický ústav. Těžko se tomu divit při množství místa, které je v obchodech s potravinami vyhrazeno různým alkoholickým nápojům.

Situace je přitom dnes taková, že pokud by se alkoholik rozhodl léčit, skoro nemá šanci, protože na místa v protialkoholních léčebnách se čeká dlouhé měsíce. Za tu dobu ale většinu přejde odhodlání zbavit se závislosti.

Čekat rychlou změnu nejde. Obyvatelé jsou na restrikce hákliví, což už ukázaly debaty okolo protikuřáckého zákona. A konzumentů alkoholu je ještě mnohem více. Těžko si lze představit, že by některá strana šla do boje proti alkoholu, protože by si tím podřezala větev, neboť by ji většina nevolila.

Nemluvě o tom, že podobně jako je mocná tabáková lobby, je mocná i lobby výrobců alkoholu a jeho prodejců. Pak zavedení tvrdšího protikuřáckého zákona je jen pokrytectvím, zejména když státu peníze z daně za tyto výrobky nesmrdí a využívá je i k jiným účelům než na pomoc lidem postiženými těmito závislostmi.