Článek
Sobotka vskutku hraje vabank, ale nic jiného mu nezbývá. Svojí tvrdou linií sleduje dva hlavní cíle. Za prvé si nemůže dovolit, aby ministerstvo financí zůstalo až do voleb v rukou Babišových spojenců, protože potřebuje řádně vyšetřit Babišovy hry s dluhopisy, popřípadě koupi samotného Agrofertu. A nic takového se nestane, bude-li v čele ministerstva Babišova loutka.
O kontrolu ministerstva financí se hraje od začátku krize. Sobotka by se zřejmě nebránil ani scénáři, v němž Babiš kvůli premiérově neústupnosti vypoví koaliční smlouvu a ANO z vlády odejde, což by ČSSD umožnilo dovládnout v menšinové vládě s lidovci, s vlastním člověkem na postu ministra financí. Co by se z ministerstva za takových okolností mohlo valit na Babišovu hlavu, zjevně šéfovi ANO dělá vážné starosti, a proto se postu i vlády tak drží.
Druhým důvodem pro Sobotkovu neústupnost je, že kdyby schválil Schillerovou do čela ministerstva v situaci, kdy s tímto problematickým návrhem ANO blahosklonně souhlasí až z Číny prezident, přešla by iniciativa do rukou prezidenta a Babiše.
Prezident by mohl argumentovat, že Babiše odvolal až poté, co Sobotka splnil jeho podmínku, že má spolu s návrhem na odvolání nominovat i nového ministra.
Takový postup by sice možná v části veřejnosti vzbudil kladné reakce, protože by se „vyřešila“ vládní krize, ale nakonec by málokdo Sobotkovu postupu rozuměl. Vždyť už od okamžiku, kdy navrhl odvolání Babiše, tvrdí, že prezident si nemá co klást jakékoli podmínky. Ústava jasně říká, že jestliže premiér navrhne odvolání ministra, prezident ho odvolá.
Pro premiéra je tudíž za současných okolností lepší, pokud celý spor poputuje k Ústavnímu soudu, než kdyby vytvořil zdání, že Zemanově svévolné interpretaci ústavy ustoupil.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Je samozřejmě možné, že veřejnost motivy Sobotkova jednání nepochopí. Ale i kdyby politicky celý spor nakonec prohrál, a voliči ho tedy vytrestali u voleb víc než Babiše, zůstane mu zásluha v podobě obrany české ústavy. A to není málo v situaci, kdy se skutečně hraje o příští podobu české demokracie.