Článek
Tato slova zazněla v Zaorálkově rozhovoru s Hospodářskými novinami. Zaorálek se po kritice ohradil, že titulek HN „Omezme volný pohyb lidí v unii“ je zavádějící, a že měl na mysli jen diskusi o omezení volného pohybu lidí za prací. Jenže ani to není od českého ministra zahraničí úplně ten nejšťastnější návrh.
Ve zmíněném rozhovoru totiž vyzýval i k jakési širší reformě EU, která ji má prý přiblížit lidem. Má být omezení volného pohybu lidí za prací příspěvkem k takové reformě?
Když k tomu přidáme Zaorálkovo ujišťování, že každý stát EU by měl mít právo kontrolovat migraci na svoje území (což u nás souvisí nejen s odporem k uprchlíkům, ale i se stále více kritickými postoji k cizincům, kteří u nás pracují), vypadá to spíš jen na typický příspěvek ze soudku českých obav ze všeho cizího.
Mimochodem: když Zaorálek mluví o potřebě reformy EU, možná si nevšiml, že se už jedna rodí. Z pěti scénářů prezentovaných šéfem Evropské komise Jean-Claudem Junckerem si evropský západ už evidentně vybral vytvoření vícerychlostní EU, přičemž na vedlejší kolej chce ze všeho nejvíc odsunout země Visegrádu.
Západní země totiž zjistily, že visegrádské země, z nichž některé mají vážné problémy s demokracií, by sice rády braly různé výhody, třeba existenci schengenského prostoru nebo strukturální fondy, ale nemíní výměnou za to dávat skoro nic zpátky. Schengenský prostor přitom nemůže přežít, pokud nebudou mít země, které spojuje, eventuálně společnou azylovou a imigrační politiku.
Je tristní sledovat, jak čeští politici (a visegrádští politici obecně) vzletně mluví o potřebě reformovat EU, přiblížit ji lidem, ale nejsou přitom schopni nabídnout žádná produktivní řešení. O EU i Zaorálek mluví ve zmíněném rozhovoru, jako kdyby mluvil o „nich“, ne o „nás“. Unie, tedy především „oni“, se prý musí reformovat. Ze země, která vesměs jen hází do unijního soukolí písek, zní takový hlas opravdu „konstruktivně“.
Zaorálek vyslovil i obavu, že se EU rozpadne. Ne, nerozpadne. Rozhodně ne na západě kontinentu. Tzv. staré země spolu na tomto projektu spolupracují příliš dlouho, než aby ho nechaly se zhroutit. V případě dalších krizí budou hledat pružná řešení a ta nebudou spočívat v omezování dosaženého, jak navrhuje Zaorálek, ale v další integraci.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Země, pro které je dosažený stupeň integrace příliš těžko stravitelný, takže třeba argumentují, že se má to či ono omezit, prostě budou odsunuty na vedlejší kolej. Už se na tom pracuje a náš ministr zahraničí se zřejmě rozhodl nabídnout západu EU munici pro to, aby se na vedlejší koleji ocitla i jeho země.