Článek
Ministr Mládek prostě vytáhl do boje za transparentní ceny, kde není místo na poskytování individuálních slev či jiných podmínek. Příkaz zněl jasně – nebyl čas lámat si hlavu, co je a co není individuální přístup.
Pan ministr si zřejmě spletl informace v cenících, které mají být samozřejmě pro VŠECHNY závazné, transparentní a jasně dány, s individuální nabídkou pro konkrétního klienta, která nesmí být z logiky věci horší. Příkladů individuálního posouzení najdeme mraky – roky věrným zákazníkem, celá rodina u jednoho operátora, vyšší výdaje za roaming či využívání jiných dodatkových či přidružených služeb. Ale to se samozřejmě netýká jen mobilních operátorů.
Zrovna nedávno se mi chlubil jeden známý, že chtěl odejít ze své banky, ve které je už patnáct let. Když to oznámil své bankéřce, ještě tentýž den dostal nabídku na poplatkové prázdniny za vedení účtu, a tak zůstal. Banka nic neporušila. Do té doby mu účtovala to, co bylo v ceníku.
On to mohl dál akceptovat, nebo s tím něco udělat. Rozhodl se pro to druhé. A na bance je, jakým způsobem zareaguje. Buď bude poplatky dál účtovat a o klienta zřejmě přijde, nebo mu nabídne nějaký benefit či slevu, aby si ho udržela. Co je na tom špatného, nechápu.
Já jsem se zase před několika týdny rozhodl změnit dodavatele plynu a elektřiny, protože se mi ceny zdály vyšší, než na které bych si mohl sáhnout. Poté, co jsem si vybral nového, levnějšího dodavatele a podepsal s ním plnou moc k řešení převodu, ozvala se mi původní společnost s nabídkou na 20% slevu oproti dosavadním nákladům. Sice jsem stejně přešel k novému, ale jak je vidět, takzvaná „volba nohou“, tedy že jako zákazník přejdu nebo pohrozím, že přejdu ke konkurenci, funguje spolehlivě.
Ideální stav? Na jedné straně přehledné, jednoduché a stručné sazebníky kvůli snadné orientaci a porovnání, na straně druhé individuální přístup k zákazníkovi. To první chceme všichni otevřeně, v to druhé spíše v duchu doufáme.
Pokud by prošly nápady páně ministra Mládka, není obojí dohromady možné. Buď budou ceníky jednoduché, ale pak vinou regulace nebude možné přihlédnout k individuálním potřebám a požadavkům jednotlivých klientů. Nebo se firmy pokusí i ten individuální pohled nějak vtělit do sazebníků. Pak ale budou takové ceníky rozsahu středně velké knihy a nikdo se v nich nevyzná. Obojí tedy neodvratně a jaksi neomylně poškodí klienty.
Tomu se říká ochrana spotřebitele ve volebním roce.
Heiko Maas
Maas je německý politik za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), od března 2018 je spolkovým ministrem zahraničí ve čtvrté vládě kancléřky Angely Merkelové.
Vystudoval práva na Sárské univerzitě. V roce 1996 byl zvolen do sárského parlamentu. V letech 1998 až 1999 v něm vykonával funkci ministra životního prostředí, energetiky a dopravy.
V roce 2009 vedl SPD do celostátních voleb. Strana pod ním ale dosáhla nejhoršího výsledku v historii, když ji volilo 24,5 procenta lidí. Za SPD v letech 2010 a 2012 kandidoval také na post německého prezidenta.
Po federálních volbách v roce 2013 se SPD dohodla na koalici s CDU/CSU. V prosinci téhož roku se Maas stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele, kterým byl až do loňského března, kdy se stal ministrem zahraničních věcí. Zároveň opustil své místo v sárském parlamentu.