Jak jste asi zaznamenali, jsem dosti razantním kritikem skoro všeho, co současné MŠMT dělá.

Ale dnes udělám výjimku, neb za problém čím dál masovějších odkladů (tedy že žáci nastoupí do školy až v sedmi, a ne v šesti) fakt nemůže Mgr. Kateřina Valachová Ph.D.

I samotná snaha posunout zápisy z ledna do dubna má nějakou logiku.
Pozdější čas je jednoznačně výhodný z hlediska posuzování školní zralosti. Klouček pět a půl roku, nebo 5 a ¾  –  je rozdíl. Koneckonců, kdo byl někdy u zápisu, jistě si všiml obrovských rozdílů mezi dětmi zářijovými (kterým je pomalu šest a půl v lednu) a dětmi letními, o rok mladšími.
Méně vydařená je související změna, že dítě dříve šlo k zápisu a teprve následně se případně žádal odklad (často právě na základě lednové moudré rady „zkoušející“ paní učitelky u zápisu). Kdežto teď je snaha, aby dítě přišlo již v dubnu k zápisu rovnou se žádostí o odklad. To má logiku z hlediska škol – nemohou čekat do července, kdo tedy nakonec nastoupí nebo nenastoupí. Jenomže to patrně přinese silný nápor na pedagogicko-psychologické poradny – neb se dětí bude předběžně „zkoumat“ více, když již zápis bude víceméně jen jakási formalita a již se tam půjde s rozhodnutím. A pak také dítě bez žádosti, co nebylo u psychologa, a přitom je zcela nezralé – to se bude řešit jak?

Ale jak jsem uvedl v úvodu, tady není namístě ohnivá kritika, aspoň se nějak řeší (byť ne úplně šťastně) reálná věc.

Věnoval bych dnešní komentář raději právě té reálné věci. Tedy proč pomalu pětina dětí nastupuje do školy později? Ve velkých městech i víc.

Jsou teď děti retardovanější, než byla naše generace? Nebo čím to je?

Vidím tyto důvody. Zaprvé se hodně změnilo postavení dítěte v rodině. Takové to dřívější „do osmnácti budeš poslouchat, co řeknu já – pak budeš dospělý a můžeš si jít, kam chceš, a dělat, co chceš (myšleno ovšem za svoje peníze)“. Tak to dnes nedává žádný smysl, neboť skoro všichni mladí lidé jsou rodiči opečovávaní do 26 let, někteří snad i déle, a věnují se „přípravě“ na budoucí povolání.
Dříve skutečně existoval silný ekonomický tlak – jdi brzo do školy (klidně, i když ti bude šest až v listopadu), ať z ní brzy vylezeš, vyučíš se a přineseš nějakou korunu domů. To byla převládající filozofie zejména na venkově. Ale i u mě (jsem narozen začátkem září) se zcela vážně řešilo, jestli nemám jít radši o rok dřív.
Dnes žádné podobné ekonomické nebo jiné úvahy nikdo neřeší. Na děti nečeká jedenáct let školy, ale dvacet. Tak nějaký roček na začátku nehraje takovou roli.

Zadruhé se zvýšila „práva“ dítěte, zejména právo na „nepřerušované štěstí“ a na odnášení překážek z cesty. Tedy dříve šly všechny děti do školy v šesti a v řadě těch případů, kde to nebylo objektivně dobře, to holt muselo dítě nějak překlepat, ostatní dohonit a vydřít. A když se to nepovedlo, tak propadlo a to byl „odklad“. Takováto filozofie je dnes pochopitelně zcela nemyslitelná, přičemž ovšem filozofie naprosto opačná nepřispívá rozvoji průměrného dítěte o nic lépe.

Zatřetí se domnívám, že v průměru došlo k oslabení výchovy předškoláků, jak v rodinách, tak ve školkách. Tedy ve smyslu přípravy do školy, kázni, trpělivosti. Souvisí to s předchozím bodem. Dítě je na větším piedestalu, hlavně musí být šťastné. Různě alternativních školek a postupů jsou mraky. Málokdo řekne názor, že hlavním cílem školky je připravit dítě do školy. Nebo dokonce, že tahle školka si na tom zakládá. To by si dnešní majorita rodičů pomyslela, že je ta školka nějaká divná, když má takovouto prezentaci.
 V rodinách je ten úpadek přípravy dětí do školy totiž mnohem markantnější než ve školkách.
Jestli jsou teď děti šťastnější, těžko soudit (já jsem třeba chodil do školky taky rád), evidentně jsou však v průměru méně zralé pro školní docházku.

Začtvrté se změnila intenzita péče rodičů o dítě. Hodně rodičů provádí fanatickou zájmovou a vzdělávací činnost hlavně v útlém věku. Předškolák má angličtinu a čínštinu a balet a další kroužky, kam je vožen. Je z toho i rozsáhlá prezentace, video a tak. Pomalu aby mělo dítě vlastní webové stránky, jak je fantastická osobnost. Málokteří rodiče však tuto intenzitu sebeobětování udrží a vidíme pak výrazně méně fantastické jedenáctileté osobnosti. Často bez jakéhokoli vlastního zájmu.
Chci tím říci, že podobný přístup a náročné aktivity také nepřispívají zdravému rozvoji předškoláků a jejich zralosti pro školní docházku.

Tak za tři měsíce s papírem či bez do školy! Nezapomeňte!