Prezident USA Barack Obama vystoupil na Valném shromáždění OSN s úvahou, kam spěje svět. Konečně na vysoké politické úrovni zaznělo naplno, co lidé s otevřenýma očima vidí už dlouho: „Vypadá to na rostoucí zápas mezi autoritářstvím a liberalismem, právě teď.“

Obama uvedl výpočet výhod liberální demokracie. Jako levicový politik nezapomněl přitom říci, že ekonomiky jsou úspěšnější, když se zlikviduje mezera mezi bohatými a chudými. Nás by mohla zajímat i jeho věta, že společnost, která po svých oligarších chce méně než po obyčejných občanech, hnije zevnitř. Jako pravý Američan zakončil tím, že všichni můžeme být spolupracovníky Božími v budování důstojného života.

Pár desítek hodin před prezidentem USA mluvil v Praze na semináři k svobodě médií vicepremiér a šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek zde. Srovnávám ty dva muže proto, že je zjevně trápily stejné obavy v stejnou dobu. Bělobrádek ovšem řekl něco, co jsme od politiků přinejmenším v Česku ještě neslyšeli.

Označil za omyl rozšířenou představu, že když bude rozhodovat demokraticky zvolená většina, budou všechna rozhodnutí automaticky dobrá. Většina se chová podle něj dobře jen tehdy, pokud činí morální rozhodnutí. „Jako konzervativec samozřejmě základ pro morální chování vidím v rodině, potažmo ve škole. Nicméně v moderní masové demokracii jsou důležitá rozhodnutí, jež ovlivňují životy jednotlivců, obvykle činěna daleko a mimo přímou životní zkušenost občanů. Proto je nesmírně důležité, jaké informace se k lidem dostanou,“ rozvedl.

Na Twitteru jsme chvíli poté, co uživatelé tuto myšlenku zaznamenali, diskutovali, co je vlastně ta většina. Polemizoval jsem se stanoviskem, že ona většina, která nakonec zvolí politiky, není ta skutečná většina, protože ta „opravdová“ by se mohla projevit jinak, kdyby všichni její členové přišli volit. To je bezesporu dobrá teorie.

Jenže politiky volí právě ta většina, která se v tu konkrétní chvíli vytvořila u konkrétních volebních uren. Nic jiného se nepočítá. Tito politici nás potom řídí. I ty, kteří volit nepřišli, protože jim žádný politik nevyhovuje a někteří jsou jim přímo odporní.

Samozřejmě že takoví vybíravci mohou v teorii tvořit většinu, která by žádného autoritáře, oligarchu nebo jeho pomocníky nikam nepustila. Ale v praxi tomu bývá nakonec tak, jak se to stalo v neděli v Rusku, kde se novinářům podařilo zachytit jeden ze vzorků toho, co za méně než padesátiprocentní účasti zvoleno bylo zde.

Čekat, že Bůh zařídí, že nás nebudou řídit podobné a o něco chytřejší vzorky zvolené většinou, je možné. Ale jistější je namouduši přijít k volbám a charakter většiny ovlivnit svou přítomností.