Německý prezident Joachim Gauck oznámil, že nebude znovu kandidovat na úřad hlavy státu. Jako důvod uvedl svůj věk. Je mu 76 let. Mandát mu končí příští rok.

Gauck žil v bývalé NDR. Tam byl luteránským pastorem. S režimem výrazně nesouhlasil. Když mu bylo deset let, sebrali mu komunisté otce, který po vykonstruovaných obviněních dostal dvakrát 25 let odnětí svobody a byl deportován do sibiřských gulagů. Gauck se stal jednou z výrazných postav pádu režimu v NDR. Pak působil jako ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty komunistické tajné policie (Stasi).

V Německu tedy široce respektovaný prezident bude končit. My budeme mít volbu hlavy státu v roce 2018 a bude – na rozdíl od Německa – přímá. Náš prezident zatím živí naději svých stoupenců, že se znovu postaví na start další kampaně. Bude mu v té době 73 let. Ke svému zdraví se moc nevyjadřuje s výjimkou nedávné poznámky před soudem, že v roce 1997 ještě netrpěl demencí. Na rozdíl od německého prezidenta (nebo slovenského), který společnost sjednocuje, ji rozděluje mimořádně ostře.

U západního souseda se spekuluje o kombinacích stranických zájmů, jejichž výsledkem by mohla být dohoda o tom, koho Spolkové shromáždění vybere do čela státu. U nás aktéry nebudou poučení politici, ale všichni, kdo mají volební právo.

Budou to i lidé, kteří si dost dobře nepředstavují, jaké jsou pravomoci českého prezidenta, nemluvě o jejich orientaci v dění doma a v zahraničí. Modelově jsou to voliči jako paní z Berouna, která se koří před Zemanovou „moudrostí, která je nad naše chápání“, nebo takoví, kteří tleskali jeho návrhu ubránit hranici před migranty nasazením hasičů. A samozřejmě podporují Zemanův zahraničněpolitický kurz poplatný Kremlu.

Tito lidé si nezaslouží odsudek. Něco mají jako základ vnímání světa od předchozích generací, jiné bludy jim naservírovali politici, kteří mají zájem na tom, aby se dostali k moci nebo u ní zůstali. Uchazeči o moc využívají faktu, že politická a mediální gramotnost značné části společnosti přímo vybízí k manipulaci. Ve chvíli, kdy píšu tento text, to sice nemohu vědět, ale určitě jako jeden z argumentů na podporu tohoto tvrzení poslouží pohled na reakce pod článkem.

Další kandidáti na Hrad budou muset mluvit řečí těchto voličů, aby měli naději na úspěch. Začal s tím už Michal Horáček. Ať už v jeho barvotiskové, nebo v jiné podobě se k tomu budou muset uchýlit i jiní aspiranti na prezidentský úřad.

Kdyby po tom všem byl zvolen člověk na úrovni Joachima Gaucka, byl by to zázrak.