Slova spisovatele Dmitrije Gluchovského o vnímání dějin (zde) mi připomněla pár čerstvých událostí. Vzpomíná, jak jeho generaci, narozenou ještě za SSSR, učili, že v Bělorusku zahynul za války každý třetí obyvatel, ale nikdo už neřekl, kolik mezi nimi bylo Židů.

„Historie je bohužel založena na lži. Zvlášť jestliže je společnost vedená ideologií jako u nás. Lidé ale rádi poslouchají lež. I když cítí, že pravda přesněji popisuje jejich život, volí jinou možnost.“

Odpovídá to obsahu výstavy Různé války v budově Filozofické fakulty UK, na které se podílely Gulag.cz, Antikomplex a Spolek studentů historie. Přináší srovnání pohledu na druhou světovou válku ve školních učebnicích dějepisu v Rusku, Polsku, Litvě, České republice, Itálii a Německu. V ruském příběhu holokaust v podstatě chybí. Stejně jako „přátelství národů Německa a SSSR spojené krví“, o němž psal Stalin Ribbentropovi v prosinci 1939 (zde).

Z Putinova projevu letos 9. května také vypadla zmínka nejen o přátelství Stalina a Hitlera, ale rovněž o podílu Spojenců. Dávno neplatí, že se to dělá proto, aby nic nenarušilo pietní vztah obyvatel Ruska k tomuto datu. Podívejte se na ruskou fotodokumentaci, co všechno se s tímto výročím letos svezlo (zde).

Z pražské výstavy je poznat, jak se upravují dějiny a co je předkládáno k věření dětem, které s touto představou vstoupí do života a pak ji budou bránit zuby nehty. Tento jev vidíme u mnoha starších spoluobčanů. Žijí v kulisách, které jim postavil a dál staví někdo jiný. Z výstavy vyplývá, že se sebereflexí líčí dětem dějiny v Německu a v Polsku. V dalších třech zemích se šetří národní city. O Rusku řeč už byla.

Na první pohled s tím nemá nic společného obava chomutovského zooparku, že návštěvníci, kteří kašlou na varování, že nemají krmit zvířata vším, co mají po ruce, nakonec nějaké zvíře zahubí. Zatím dochází jen ke zdravotním potížím. Stejně tak když budete cpát mladé mozky krmí druhé kategorie místo úplných informací, riskujete, že na konci bude přiotrávený člověk s upraveným viděním světa.

Lidé rádi poslouchají lež, říká Gluchovskij. Možná spíše chtějí slyšet, co je pro ně pohodlné a nenutí je k bolestivému přehodnocování. Proto se nepříjemná fakta o národních dějinách setkávají s velkým odporem. Občanské vědomí pak mívá konce jako zubr v rostovské zoo. Nedávno umřel proto, že jeho jícen byl ucpán houskami, které nesmí. Jenže hodní návštěvníci mu je stále házeli. Měli za to, že když jsou dobré pro ně, musí být dobré i pro něho.