Prezidentův mluvčí ihned po přistání doma měl potřebu sdělit následující: „První dojem po návratu z USA? Kontrast mezi svobodnou zemí a intolerantním a zideologizovaným světem Pražské kavárny je do očí bijící.“

Je na místě soucit s člověkem, který sháněl ve svobodném New Yorku místo, kde by mohl šéf zahulit, jak je v nesvobodném Česku zvyklý, pak se šéfem slavil za zvuků garmošky, a nakonec prošel jetlagem. Navíc jsou lidé různí. Někdo všude vidí tajné, kteří ho rentgenují, jiný rovnou bílé myšky. Proč potom ne Pražskou kavárnu, která se s chechtotem povyšuje nad malým človíčkem a vysmívá se ceníc elitní zubiska.

Mluvčí však jen opakuje a rozvíjí tezi svého šéfa. Ten dal motto z J. V. Stalina k jedné ze svých knih. Jaký potom div, že se zase napil ze stejné kaluže (viz dokument č. 32 zde http://paktystalinashitlerem.wz.cz/). Kavárnu si zvolil jako protiklad hodnot, na kterých staví svou mocenskou pozici.

Kdyby tedy „Pražská kavárna“ existovala, musela by dokázat následující věci. Potírala by podlézání nejnižším pudům jako fundament politických vítězství. Shromažďovala by na náměstích desítky tisíc lidí, kteří by odmítli cestu České republiky do ruské náruče a trvali by na její příslušnosti k Západu. Měla by ve svém čele ženy a muže, které by pro jejich osobní, politické a organizační vlastnosti nejen uznávali jejich sympatizanti, ale respektovala i mlčící většina. A také by měla natolik silné zastoupení v politické reprezentaci, aby se mohla podílet na formování vlády a orientaci země.

Nic z toho není. Je to tak správně, protože není ani žádná „Pražská kavárna“. Jsou tu neuspořádané skupinky různě naladěných lidí, kteří pociťují nepohodu, ba i nevolnost tváří v tvář tanečkům Hradu a řady dalších oficiálních reprezentantů České republiky. Jenže původci těchto dávivých jevů – a nejsou to politici, kteří jen naslouchají voličskému kanónenfutru – mají své zástupce na nejvyšších místech, kam je dostali naprosto demokraticky. Kdežto na druhé straně bariéry – která tu je, nemá cenu si hrát na imaginární jednotu – je prázdno, v němž se ozývají pouze bezmocné odsudky a výkřiky zoufalství.

Konkrétním masem tato kostra obrůstá v případě příprav prezidentské volby. Dá-li osud Miloši Zemanovi zdraví do té míry, že bude moci vykonávat úřad, a půjde-li do toho znovu, může být zvolen podruhé. Už teď usilovně – a úspěšně – pracuje na tom, aby adrenalin a negace v jeho voličích neopadly. Na druhé straně se reálný protikandidát nerýsuje. V rámci zdravé výživy v této kavárně doposud nalévali kávu výhradně bez kofeinu.