Článek
Podporou syrského prezidenta Bašára Asada se Putin nijak netají a zdůvodňuje ji prostě - legitimní syrská vláda bojuje s Islámským státem (IS), takže jde o podporu ve válce s terorismem.
Ve středu horní komora ruského parlamentu schválila nasazení ruských vojáků v zahraničí a ruští piloti zahájili útoky na Islámský stát. Putin vyhověl žádosti syrského prezidenta Bašára Asada o vojenskou pomoc, což zní docela povědomě a hrozivě.
Putinovy imperiální touhy jsou dobře známé, snaží se Moskvě vrátit váhu, kterou měla za studené války. Uchytit se pevněji na Blízkém východě by mu jistě nebylo nemilé. Sovětský svaz měl v této oblasti bohaté na ropu vždycky spřátelené režimy, a on by tam také rád hrál významnější roli.
Putinův zájem porazit Islámský stát však není žádnou zástěrkou pro upevňování pozic Ruska ve světě. Je to i jeho vnitropolitický zájem, protože Rusko s početnou muslimskou menšinou má dlouholeté zkušenosti s islámskými radikály.
Nestalo se sice nikdy terčem spektakulární akce jako USA 11. září 2001, ale zažilo řadu teroristických úderů ze strany islámských radikálů z Dagestánu i Čečenska včetně rozsáhlého útoku v moskevském hudebním divadle a ve škole v Beslanu. Dokonce vedlo dvě války s islámskými radikály na svém území - v Čečensku, kde se opakovaně pokusili utvořit emirát.
Účastnilo se také deset let dlouhého konfliktu v Afghánistánu a v devadesátých letech ruská 201. motostřelecká divize pomáhala v Tádžikistánu v boji proti islámským radikálům podporovaným afghánským Tálibánem.
Dost důvodů, aby se Moskva obávala islámského radikalismu. Islámský stát může snadno inspirovat radikály na neklidném severním Kavkazu k dalšímu kolu střetů, zvláště když je do bojů na straně Islámského státu zapojeno nejméně 2 200, ale možná až 5000 lidí s ruskými pasy a dalších 500 ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Ti by mohli boj za chalífát snadno přenést na území Ruské federace, kde jsou pro to mnohem příznivější podmínky než v západní Evropě. Takoví britští bojovníci IS sice mohou snít o tom, že nad Buckinghamským palácem bude vztyčena černá vlajka džihádu, ale u snu také zůstanou. V západní Evropě mohou podniknout teroristický útok, vyvolat strach, ale chalífát tam nerozšíří. Něco jiného je to na Kavkazu, na Krymu nebo ve středoasijských republikách.
Potlačení Islámského státu, ze kterého se šíří nebezpečné ideje, je v zájmu Ruska a je pro něj důležitější než pro Ameriku nebo západní Evropu. Putin si to uvědomuje, což se ukázalo v létě na jednáních v Kataru a Saúdské Arábii i na splněné snaze Putina jednat s americkým prezidentem Barackem Obamou o Sýrii.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Ruskému prezidentovi je jasné, že veškeré sny o větším významu Moskvy jsou možné jen v případě, kdy Rusko bude stabilizované a nebude se aktuálně potýkat s radikály na svém území nebo v jeho okolí.