Bývalý ministr Chládek sice školství nerozuměl, ale aspoň byl z malého města, nikoli z pražské „lidskoprávní“ kavárny, a tak si v jádru myslel, že ve školách se má především učit a že dobří žáci mají mít jedničku, kdežto slabí pětku a nepokračovat na další a další typy škol.

To vypadá sice jako houska na krámě, ale o to se bohužel vede ideový spor a nová paní ministryně nenechala nikoho na pochybách, kde stojí.

První zveřejněné priority jsou totiž zrušení matematiky u maturit, více úrovní obtížnosti maturit a zastavení diskriminace romských dětí ve vzdělávání (sic!).

Tak začněme odzadu.

Romské děti nikdo v českém vzdělávání nediskriminuje, tisíce učitelů a ředitelů jim věnují spoustu laskavé energie a škola je často jediným místem, které ve vztahu k některým sociálně slabším dětem funguje. Kdo tvrdí opak, buď o českém školství v regionech nic neví, nebo jde o pracovníka „neziskových“ agentur, které berou milióny na projekty typu „začleňování“. Agentur českých či mezinárodních.

Neexistuje za posledních deset let jediný případ, že by ředitel školy odmítl romského žáka schopného normální výuky. Kdyby to tak bylo – sledovali bychom tuto kauzu v přímém přenosu v televizi.

Do zvláštních škol chodí i české děti a paradoxně procentuálně nejméně vietnamské děti. Takže s drzostí mazaným aktivistům vlastní bychom mohli stejně tak pořvávat, že jsou české děti diskriminovány na úkor vietnamských. Vůbec celé toto uvažování je v jádru rasistické a slušný člověk ho musí odmítnout ad hoc. Všechny děti mají stejnou hodnotu a stejná práva. Spojovat nějaké sociologické úvahy se slovem lidská práva – není namístě.

Namístě je naopak říci, že lidská práva se netýkají výlučně menšin, ale zrovna tak většiny společnosti – normálních, slušných lidí platících daně a jejich dětí. Třeba i ve školách.

Snaha zavést více typů maturit je v něčem z podobného soudku a v jádru odkazuje na heslo „každému podle jeho potřeb, každý podle svých schopností“.

Maturitu tak nějak chce skoro každý, ale ne každý má schopnosti se učit, rozumět složitější látce atd. Takže zavedeme normální maturitu, maturitu lehčí, maturitu úplně snadnou a maturitu pro pitomce. A je to. Mise splněna.

Nevýhodou je, že to hodnotu maturitní zkoušky, hodnotu výuky a všeho pošle do pekel. Jen se trochu zvýší administrativní agenda, CERMAT zavede čtyři nové divize a přijme další úředníky a ze školství bude nepřehledný galimatyáš, kde snadno přežijí neschopní (studenti i školy) a líní.

Zato žně budou mít zase rozličné agentury s programy připravujícími znevýhodněné k nejnižší úrovni zkoušek. Školy nebudou tlačeny k výuce, ale k naplňování projektů.

Matematika: Vše, co je nějak pro někoho obtížné – musí ze škol zmizet nebo se aspoň nesmí zkoušet. To zapadá do výše zmíněného paradigmatu. Šestiletý prvňáček sice přijde do školy, má pět hodin týdně počtů, další rok zase, další rok zase. Takhle to víceméně pokračuje až do konce střední školy. Pomalu čtvrtina hodin, peněz a všeho. Ale pak řekneme – to nebylo důležité. To nebudeme zkoušet. To byl jen takový omyl.

Ať to tedy tito humanitní nadšenci (ohrožující konkurenceschopnost České republiky a úspěšnost mladých lidí do budoucna) řeknou jasně: „Zrušme nebo brutálně omezme výuku matematiky od první třídy.“

Sice naše děti a vnuci pak budou jezdit do Číny uklízet a na stavby jako pomocní dělníci, ale aspoň nebudou mít ve škole stres s nějakou abstraktní látkou.

Paní ministryně kariérně prošla Senát, ombudsmanský úřad a ministerstvo pro lidská práva. Ve všech případech jde o zcela zbytečné úřady a organizace, které by měly být zrušeny bez náhrady. Na ministerstvu školství se dá bohužel napáchat mnohem více škody, protože jde o dva milióny mladých lidí v našich školách.