Na první pohled se takový závěr může jevit jako oprávněná kritika údajného pokrytectví naší západní civilizace, ale chybějí v ní dvě základní otázky: Proč se v Pákistánu nekonají miliónové demonstrace proti zvěrstvům Tálibánu, organizované Pákistánci? Proč nejsme svědky masových piet v islámském světě, jako byla ta v Paříži, když extremisté vraždí v islámských zemích?

Kdyby místní veřejnost, třeba v Pákistánu, zorganizovala masovou pietu na počest obětí Talibánu, mnoho západních státníků by docela jistě přijelo.

V argumentu, podle kterého je pokrytecké, že se kupříkladu za oběti v Pákistánu nekonala pieta jako ta pařížská, se tak skrývá poněkud nelogický předpoklad: zřejmě má piety v zemích, kde muslimové vraždí muslimy, organizovat Západ, když už se k tomu nemají samotní Pákistánci.

To je v lepším případě argument v podstatě imperialistický či koloniální (sami toho nejste schopni, tak to uděláme za vás), v horším případě typicky západně-sebemrskačský. Keller se zřejmě kloní k tomu druhému, když tvrdí, že k většině teroristických útoků dochází v zemích, které prý necitlivě rozvrátil Západ. Ten především by tedy asi také měl v podobě piet projevovat lítost nad důsledky svého jednání.

Potíž je, že Keller jako hlavní příklady teroristického násilí z poslední doby, které prý neprobudilo západní státníky k projevům solidarity zdaleka tak jako mnohem menší útok v Paříži, uvádí Pákistán a Nigérii. V nich se totiž, pokud známo, žádná západní intervence nekonala, takže není úplně jasné, za co bychom si měli v případě těchto zemí sypat popel na hlavu.

Žádná neproběhla až do nástupu Islámského státu ani v Sýrii. Jediné cizí vojsko na území Sýrie bylo to ruské – na ruské námořní základně. Pravda, teroristické násilí panuje i v zemích, jako jsou Afghánistán, Irák či Libye, jenže v těchto zemích vládlo násilí už před západními zásahy. Navíc většina tohoto násilí je obrácena nikoli proti západním „okupantům“, ale proti muslimům.

Pokud snad chtěl Keller naznačit, že je pokrytecké, že se pieta kupříkladu za oběti útoku Tálibánu v Pákistánu nekonala v Evropě, vtírají se dvě otázky.

Za prvé, když islamisté zabíjejí muslimy v daleké zemi, včetně dětí, jsme z toho na Západě po právu zděšeni. Jenže ačkoliv je takový útok útokem na hodnoty, které vyznáváme, a je projevem námi odsuzovaného náboženského sektářství i fanatismu, proč hned vinit vlastní civilizaci z pokrytectví kvůli tomu, že je vcelku logicky více zděšena z útoku na vlastním území? Navíc proti svobodě slova, což je západní vymoženost, která se islámských zemích, jak známo, příliš nepěstuje?

Za druhé, když už je řeč o pokrytectví Západu, bylo by dobré doložit, kdy se v nějaké muslimské zemi naposledy konala pieta za evropské nebo americké oběti islámských fundamentalistů. Zatím víme spíše jen o spontánních demonstracích, na nichž lidé v některých islámských zemích oslavovali teroristické útoky na cíle v Evropě a USA.