Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Byla pařížská pieta pokrytecká? – Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Teroristé zabíjejí především muslimy v islámských zemích, ale my se prý pokrytecky dojímáme nad oběťmi teroristů v Paříži, argumentuje Jan Keller. Připomíná, že žádná pieta srovnatelná s tou pařížskou, jíž se zúčastnilo přes milión lidí a řada státníků z celého světa, se nekonala, když kupříkladu Talibán nedávno povraždil více než stovku školáků v Péšávaru.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Na první pohled se takový závěr může jevit jako oprávněná kritika údajného pokrytectví naší západní civilizace, ale chybějí v ní dvě základní otázky: Proč se v Pákistánu nekonají miliónové demonstrace proti zvěrstvům Tálibánu, organizované Pákistánci? Proč nejsme svědky masových piet v islámském světě, jako byla ta v Paříži, když extremisté vraždí v islámských zemích?

Kdyby místní veřejnost, třeba v Pákistánu, zorganizovala masovou pietu na počest obětí Talibánu, mnoho západních státníků by docela jistě přijelo.

V argumentu, podle kterého je pokrytecké, že se kupříkladu za oběti v Pákistánu nekonala pieta jako ta pařížská, se tak skrývá poněkud nelogický předpoklad: zřejmě má piety v zemích, kde muslimové vraždí muslimy, organizovat Západ, když už se k tomu nemají samotní Pákistánci.

To je v lepším případě argument v podstatě imperialistický či koloniální (sami toho nejste schopni, tak to uděláme za vás), v horším případě typicky západně-sebemrskačský. Keller se zřejmě kloní k tomu druhému, když tvrdí, že k většině teroristických útoků dochází v zemích, které prý necitlivě rozvrátil Západ. Ten především by tedy asi také měl v podobě piet projevovat lítost nad důsledky svého jednání.

Potíž je, že Keller jako hlavní příklady teroristického násilí z poslední doby, které prý neprobudilo západní státníky k projevům solidarity zdaleka tak jako mnohem menší útok v Paříži, uvádí Pákistán a Nigérii. V nich se totiž, pokud známo, žádná západní intervence nekonala, takže není úplně jasné, za co bychom si měli v případě těchto zemí sypat popel na hlavu.

Žádná neproběhla až do nástupu Islámského státu ani v Sýrii. Jediné cizí vojsko na území Sýrie bylo to ruské – na ruské námořní základně. Pravda, teroristické násilí panuje i v zemích, jako jsou Afghánistán, Irák či Libye, jenže v těchto zemích vládlo násilí už před západními zásahy. Navíc většina tohoto násilí je obrácena nikoli proti západním „okupantům“, ale proti muslimům.

Pokud snad chtěl Keller naznačit, že je pokrytecké, že se pieta kupříkladu za oběti útoku Tálibánu v Pákistánu nekonala v Evropě, vtírají se dvě otázky.

Za prvé, když islamisté zabíjejí muslimy v daleké zemi, včetně dětí, jsme z toho na Západě po právu zděšeni. Jenže ačkoliv je takový útok útokem na hodnoty, které vyznáváme, a je projevem námi odsuzovaného náboženského sektářství i fanatismu, proč hned vinit vlastní civilizaci z pokrytectví kvůli tomu, že je vcelku logicky více zděšena z útoku na vlastním území? Navíc proti svobodě slova, což je západní vymoženost, která se islámských zemích, jak známo, příliš nepěstuje?

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Za druhé, když už je řeč o pokrytectví Západu, bylo by dobré doložit, kdy se v nějaké muslimské zemi naposledy konala pieta za evropské nebo americké oběti islámských fundamentalistů. Zatím víme spíše jen o spontánních demonstracích, na nichž lidé v některých islámských zemích oslavovali teroristické útoky na cíle v Evropě a USA.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám