Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Naivní pohádka o pokladu a principech - Jaroslav Šonka

Novinky, Jaroslav Šonka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Před několika dny jsem sledoval, jak se politici hádali o sankcích proti Rusku. A zcela náhodou jsem si vedle toho četl Jiráskův historický obraz Poklad. Těkal jsem mezi knihou a obrazovkou. Politici, kteří byli u toho, když se zdražovaly náklady na dálniční kilometry, když bobtnaly účty za tunel Blanka, za Opencard, nyní pláčou nad možnými ztrátami snad jen pětinovými. Tahle přijatelnost ztrát do vlastní kapsy, ve vlastním chlívečku, a pak snaha ze ztrát, které se odvozují z boje za principy, odvodit motiv pro krokodýlí slzy, to mi dělá starosti – na čem vlastně stojí naše společnost?

Foto: Právo

Jaroslav Šonka

Článek

Jirásek vedl zaníceného hraběte k průzkumu hradní ruiny v touze po pokladu. Ruina byla i úkrytem tajných bratří, kteří koncem 18. století se zápalem vpravdě evropským dodávají evangelickou literaturu do Čech. Jde o dobu, kdy se začalo prosazovat osvícenství a Josef II. posléze prosadil toleranční patent, umožňující svobodu vyznání.

Z doby útlaku měli tajní bratří na hradě skrýš s kalichem a vzácnými knihami. K té se hrabě propracuje nákladnými výkopy a zjistí, že to, co našel, je poklad jen pro ony tajné bratry. Pro něj nic neznamená. Hodnoty a svoboda nebyly tím, co hledal. Chtěl zlato. Tajní bratří mají naopak zcela jiné hodnocení. Jirásek mistrně popisuje jejich zoufalství, že by se měly knihy obsahující jejich etické principy a touhy stát obětí plamenů. Doba však již pokročila a díky císaři a evropskému vývoji – onomu osvícenství – se zachránili jak bratří, tak jejich knihy a kalich.

Pro ty, kteří snad neporozumí náboženské touze tajných bratří a potřebují to jednodušeji, postačí připomínka pohádek drdovského typu, kde chamtivec proběhne tři jeskyně, měděnou, stříbrnou a zlatou, a všude vyhodí předešlé hodnoty a nacpe si do kapes ty zdánlivě lepší. Když pak vyleze na světlo světa, promění se jeho nachamtěné poklady v uschlé listí. Obě metafory se k naší diskusi o sankcích hodí.

Že prý sankce nepůsobí! Inu, počkejme. Že se kšeft nemá míchat s politikou! Inu, ještě uvidíme, zda obchodování s dynamickými zeměmi, jako je třeba Čína, má tu potřebnou stabilitu. Co když řadoví Číňané, nebo třeba po nějaké době i Rusové, přijdou na to, že pro ně něco znamenají i osobní svoboda a nějaké ty další individuální hodnoty? Pak jsou ti naši dnešní partneři titam a my budeme muset hledat nové. Právě z této perspektivy bychom měli porozumět tomu, co to znamená, že Evropská unie je hodnotové společenství – a musíme porozumět oběma slovům tohoto výrazu.

Když se posléze naučíme onen pohled přes hodnotové brýle, zastydíme se za prošustrované peníze z vlastní minulé rozhazovačné periody a nastavíme záchrannou síť pro ty, kteří by kvůli prosazování hodnot směrem na východ sankcemi mohli utrpět. Když jsme měli na ty minulé podvody, budeme mít i na onu zdaleka menší sumu kvůli principům.

Jaroslav Šonka

Odborník na evropskou politiku. V letech 1995 – 2011 na Evropské akademii Berlín, 2012 - 2013 ředitel Evropského institutu odkazu šoa. Od konce 80. let poradce v oblasti transformace posttotalitních zemí. Publikuje k tématům mezinárodních vztahů, transformačních procesů a kulturní identity.

Reklama

Výběr článků

Načítám