KOMENTÁŘ: Jednotné přijímací zkoušky - Václav Klaus ml.

Ministerstvo napřesrok spustí jednotné přijímací zkoušky na střední školy a určí na základě jednoho testu, koho smí střední škola přijmout a koho ne.

Když zavádíme něco, co bude stát desítky či stovky miliónů korun (vyvozuju z ceny státních maturit), asi by měl existovat nějaký důvod. Asi by se tím měl řešit nějaký problém. Ale jaký to je?

1)      Mají střední školy přijímací testy špatné? A bude ten státní lepší?

2)      Vadí, že některé méně žádané školy přijímají bez přijímacího testu?

3)      Umějí toho žáci v deváté třídě málo?

4)      Chodí na střední školy s maturitou i studenti bez velkých studijních předpokladů?

Ad 1) Některé školy mají testy lepší, jiné horší, ale je to jejich věc, jejich způsob náboru studentů, jejich prezentace pro veřejnost. Státní test v průměru lepší nebude, bude jen víc uniformní a s daleko větší administrativní náročností (opět viz státní maturita).

Ad 2) Školám, kam nikdo moc nechce, tedy ještě ztížíme jejich situaci. Sebereme jim třeba dvě třetiny potenciálních studentů. Jsme tedy připraveni tyto školy zavřít? Není lepší vydat zákon, kdy musí být škola sloučena pro malou naplněnost a nemontovat do toho zrovna přijímací zkoušky?

Ad 3) Asi ano, ale není to věc kontroly a metodického vedení základních škol – popřípadě testování v uzlových bodech vzdělávání? Co to má proboha společného s náborem jednotlivých středních škol?

Ad 4) Ano. Ale jednotným přijímacím testem to nevyřešíme. Máme prostě obrovský přebytek středních škol, často velmi slabých a nenaplněných. Ministerstvo namísto uzavírání těch slabých (kde například skoro nikdo neodmaturuje) – tedy raději vrhne do systému další administrativní pakárnu pro školy žádané a úspěšné.

Základní školy musí být všude, rovnoměrně rozprostřené po republice. Velká uniformita je u nich žádoucí, nemohou zanikat. U středních škol to tak silně neplatí. Ty by se měly vyvíjet, profilovat, být aktivní a reagovat třeba na ty často skloňované „potřeby trhu práce“. Měly by být majákem vzdělanosti a kultury ve svém městě či okolí. Právě v různosti, soutěži nápadů, přístupů a metod dřímá síla a potenciální rozvoj.

To, jak (dobře či špatně) si vybírají své studenty, je výlučně jejich věc. Někde se hodně věnují náboru žáků, dělají těžší přijímačky, a když se jim to daří, mají pak snazší učitelský život. Někde berou i slabší žáky, ale jejich síla je třeba v metodice – jejich absolventi pak také umějí a je o ně zájem (na trhu práce či vyšším stupni škol).

V drtivé většině agendy českého školství jde uplatnit právo volby vzdělávaných (žáků, jejich rodičů a studentů) a volby vzdělávacích institucí (škol). Stát nemusí vše dopodrobna regulovat, upravovat a kontrolovat.

Stát má kontrolovat výsledky (chcete-li cíle vzdělávání), ale tu cestu, jak k nim dojít, si musí každá škola určit sama.

Proč stát organizuje přijímací řízení a jeho nuance a nyní dokonce i vytvoří jednotný test?

Bude dalším krokem jednotný nábor kantorů přes krajský úřad? Umístěnka pro absolventy? Jednotné oblečení? Jednotná vývařovna školních obědů? Co tedy těm středním školám zbyde vlastního? K čemu tam bude ředitel dřepět v ředitelně, o čem bude rozhodovat a jakou k tomu bude hledat motivaci?

Střední školy jsou velmi různé: zdravotní, umělecké, technické, gymnázia, „ekonomky“ a spousta dalších. Dokážete si představit, jak pro tak rozdílné školy s rozdílnými požadavky vytvořit jednotný test, aby vyhovoval jejich potřebám? Nebude to z povahy věci paskvil?

Proč bude pro stát dobré, když se laskavá a pečlivá dívka nedostane na zdravotní školu, protože jí tolik nejde matematika a větný rozbor – tedy neprojde Chládkovým jednotným přijímacím testem? I když má na základní škole slušné známky. Nechcete to fakt nechat na řediteli té střední zdravotní školy, koho chce přijmout a jaká kritéria jsou pro něj důležitá?