Článek
Zvíře se neustále přibližovalo k jejich lodím, a tak museli rybáři vytáhnout všechny sítě, aby běluhu neohrozili. Pak si povšimli, že krotké zvíře má na sobě postroj. O případu informoval s odkazem na norská média deník Guardian.
Od prvního pohledu bylo vidět, že běluha je zvyklá na přítomnost lidí. Nezvyklé bylo rovněž její chování. Běluha se neustále pokoušela tahat za lana visící z lodi. Popruh, který nesla na hřbetě, prý podle rybářů vypadal jako dělaný pro kameru či zbraň. Na vnitřní straně pak měl nápis „majetek Petrohradu“.
„Pokud velryba pochází z Ruska – a existují pádné důvody, že tomu tak je – pak běluha není ruských vědců, ale spíš námořnictva,“ uvedl pro norskou veřejnoprávní televizi NRK Martin Biuw z Institutu Mořského výzkumu.
„Rusové drželi řadu ochočených velryb v zajetí a některé z nich byly vypuštěny. Často vyhledávají naše lodě,“ řekl mořský biolog Audun Rikardsen z Norské arktické univerzity v Tromsø s tím, že kontaktoval ruské výzkumníky, kteří ho odkázali právě na námořnictvo. „Řekli mi, že běluha patří nejspíš námořnictvu v Murmansku,“ dodal Rikardsen.
Běluhy jako strážci základen
Během studené války trénovala mořské savce k podpůrným účelům jak americká, tak ruská strana. Zvěsti hovořily rovněž o využití delfínů jako zbraní, americké námořnictvo však tyto zprávy rezolutně popřelo, a to ruské je nikdy nepotvrdilo.
Ruský program běžel od osmdesátých let, po rozpadu Sovětského svazu byl však uzavřen. V roce 2017 však ruská televizní stanice Zvezda přinesla reportáž o základně, kde námořnictvo trénuje běluhy, delfíny a lachtany pro válečné účely.
V Murmansku pak měl probíhat výzkum zaměřený na možnost, zda by běluhy mohly být využity ke „strážení námořních základen, asistenci potápěčům v hlubokých vodách či zabití vetřelce, který se dostane do jejich teritoria.“ V testech však nedopadly dobře, v porovnání s delfíny a lachtany jsou prý více citlivé na chladné vody a hůře si zapamatovávají ústně předané příkazy.