Hlavní obsah

Genetický experiment učinil z myší nymfomanky

Bern

Myší samičky honí samečky po kleci, snaží se jim nadzdvihnout ocásky, aby jim mohly očichat genitálie a některé se jim dokonce zakusují do intimních partií. Takové představení sledují vědci v laboratořích ženevské univerzity. Sexuální obtěžování ze strany samiček je přitom v říši hlodavců naprosto nevídané - radikální změna chování je důsledkem manipulace s geny, napsal švýcarský deník Le Temps.

Foto: Profimedia.cz

Drobné genetické úpravy stačí k tomu, že nemají myší samečci chvíli klidu. Ilustrační foto

Článek

Objev nečekané souvislosti mezi manipulací s DNA a "zdivočením" myších samiček začal tak, že si odborníci jednoho rána všimli, že samečci chovaných laboratorních myší mají různá zranění v oblasti pohlavních orgánů. "Byl to pro nás šok. Takový typ zranění jsme u myší nikdy předtím neviděli a nemohli jsme přijít na to, co ho způsobilo," svěřil se jeden z členů vědeckého týmu, genetik Jozsef Zakany.

Zranění samců se opakovala a docházelo k nim hlavně v noci, kdy jsou myši nejvíc aktivní. Vědci se proto rozhodli u klecí umístit videokamery, které by myši nepřetržitě snímaly. A záběry je velice překvapily.

Ukázalo se třeba, že samičky se aktivně účastní rituálu námluv a že v plodném období bývají značně neodbytné. Vyhledávají samce, snaží se je rozdráždit očicháváním genitálií, a když ani to nepomůže, zkoušejí se prosadit i agresivněji a mohou samce i pokousat. Podle vědců se z nich staly jakési hlodavčí nymfomanky. "Na některých záběrech to opravdu vypadá, jako by se chovaly zcela nekontrolovaně," popisuje Zakany.

Z videí je prý zcela jasné, že útoky proti samcům mají sexuální charakter. Samci je navíc překvapivě klidně snášejí a nejsou vůči samicím agresivní.

Manipulace s DNA

Vysvětlení této změny chování vědci jednoznačně připisují manipulaci s DNA. Myším totiž úmyslně potlačili gen s označením HoxD, když chtěli zjistit, co vymazání genu způsobí. Výsledky pokusu jsou ale nečekané i pro ně - naprostá ztráta zábran u sexuálně aktivních samic jde totiž ruku v ruce s tím, že u samců se žádné změny sexuálního chování nekonají. Rozdíly mezi pohlavími přitom vysvětlují působením hormonů.

Ačkoli zatím expertům není jasné, jak může drobná genetická mutace mít natolik zjevné následky, přemýšlejí už o tom, jak výzkum aplikovat třeba u lidí.

Také u lidí se totiž vyskytují jedinci, kteří mají z nejrůznějších příčin podobné genetické modifikace jako zkoumané myši. Zatím se ale nepřišlo na to, že by tato změna nějak souvisela s jejich sexuálním životem. "Možná jenom proto, že se je na jejich sexuální život nikdo neptal," soudí Zakany. Naopak existuje řada pacientů, kteří se potýkají s nadměrnou sexuální aktivitou, a tento objev by jim mohl pomoci. Až dosud se totiž chorobně neukojitelná sexuální touha spojovala třeba s poškozením mozku nebo epilepsií, nikoli s genetickými poruchami.

Reklama

Výběr článků

Načítám