Bruno Dionis, starosta obce, kterou obývají necelé čtyři stovky lidí, se tento týden obrátil otevřeným dopisem na francouzské zákonodárce. Požaduje po nich, aby zvuky vesnic a malých měst, k nimž patří například kokrhání kohouta, bučení krav nebo zvonění kostelních zvonů, byly prohlášeny za národní dědictví.

Na první pohled bizarní požadavek má své opodstatnění. Ve Francii se totiž podle Dionise množí stížnosti a žaloby, ve kterých si jejich autoři stěžují právě na tyto zvuky, které jim vadí. „Francouzská vesnice je konfrontována z egocentrismem nově příchozích, zejména z městských oblastí, kteří teprve poznávají život na venkově,“ tvrdí starosta.

Pokud by tyto zvuky byly prohlášeny za národní dědictví, podobné žaloby by mohly být rovnou shozeny ze stolu. Francouzi na venkově mají často zaměstnání, které vyžaduje přítomnost zvířat, podotýká jízlivě starosta. A ano, někdy musí zemědělci pracovat i v neděli, zatímco jiní odpočívají, píše dále.

„Přestaňme se vyčerpávat zbytečnými legislativními procedurami, které se množí všude ve Francii,“ prosí starosta. O tom, že jeho prosby mají opodstatnění, svědčí i případ z loňského srpna, kdy se turistům v Lozére nelíbilo vyzvánění zvonů z nedalekého kláštera v sedm hodin ráno.