Tito lachtani nezřídka tráví léto na Komandorských ostrovech, ale jak se začne blížit zima, vedou jejich cesty právě jižně na Kamčatku, kde je průměrná lednová teplota „jen“ minus 7 stupňů Celsia.

Ruští biologové se domnívají, že taková mola na Kamčatce jsou pro lachtany ušaté oblíbeným zimním „letoviskem“ zejména proto, že původní sovětská zařízení na zpracování ryb na poloostrově kdysi poskytovala těmto savcům potravu, a oni zkrátka nyní jen pokračují ve svém starém zvyku.

Město Petropavlovsk-Kamčatskij bylo totiž v dobách SSSR důležitým centrem rybářského průmyslu.

V posledních letech vzniklo u přístavního sídla nové molo, aby bylo přebývání v oblasti pro lachtany bezpečnější. Stali se tak vítanou atrakcí pro místní i turisty.

Člověk jakožto jediný vážný nepřítel

Lachtan ušatý je největším zástupcem čeledi lachtanovitých, obývá břehy Tichého oceánu, a to od Britské Kolumbie přes Aljašku a ostrovy v Beringově moři, přes pobřeží asijského východu a Japonsko až po Sachalin.

Samec tohoto zvířete může dosáhnout váhy 600 kilogramů, ale výjimkou nejsou ani jedinci, kteří dosáhli i více než 1100 kg. Zatímco samec běžně dosahuje na délku přes tři metry, samice jsou menší – měří průměrně 2,5 metru a váží kolem 260 kg. Dospělí mívají delší srst na krku, připomínající malou hřívu, a poměrně velké ušní boltce, podle kterých získali jméno.

Tito masožravci, živící se nejčastěji rybami, ale i chobotnicemi nebo olihněmi, se vyznačují dost hlasitým štěkotem. Lze jej slyšet až na 200 metrů. V období rozmnožování připlouvají na společná místa nejprve samci, kteří vedou o území líté boje. Poté teprve připlouvají samice. Nejsilnější samci mívají až 80 samic, ti slabší jen sedm až osm, někteří jednu a část nezíská žádnou.

Velké nebezpečí pro ně představují silné mořské bouře, při kterých lachtanům nemusejí pomoci ani jejich znamenité plavecké schopnosti. Proto se tehdy stahují ke břehu, kde na skaliskách přečkávají nepříznivá období.

Jediným vážným nepřítelem lachtanů ušatých je ale každopádně člověk. Až do 2. světové války se jich ročně ulovilo 12 až 20 tisíc, po válce se lov mírně stabilizoval. V roce 1990 byl tento živočich zařazen mezi ohrožené druhy.