Historie gruzínského skalního kostela sahá až do 10. století. Svatostánek, který byl tehdy postaven, ale od 17. století přestal být obýván a postupně chátral, až z něj zbyly pouhé ruiny. Obnoven byl až po rozpadu Sovětského svazu.

Opraven byl i celý klášter rozkládající se přímo pod skalním pilířem, ve kterém žijí místní mniši. Právě oni jsou jediní, kteří mají na skalní kostel přístup. Ve jménu zachování prostého života místního duchovenstva je všem turistům vstup na tento svatostánek zakázán. „Pro každého je přístup na vrchol pilíře velmi omezený,“ potvrdila hlava kláštera v Katskhi, otec Ilarion.

„Byli bychom více než šťastni, kdybychom se mohli podívat až nahoru, to je však bohužel nemožné. Ale přesto, jsme tady tím ohromeni,“ popsal své dojmy turista, který se přišel porozhlédnout po okolí skalního pilíře.

Klášter vzdálený přibližně 200 kilometrů od gruzínské metropole Tbilisi totiž i přes řadu omezení láká řadu zvědavců.

Pro místní obyvatele je navíc významným posvátným místem. „Přijel jsem z Tbilisi se svou ženou, která je těhotná. Rád bych, aby od zdejších mnichů dostala požehnání,“ vysvětlil jeden z návštěvníků významné gruzínské pamětihodnosti.

K budově kostela dnes vede jediná cesta, úzký kokový žebřík. „Abyste se dostali až na vrchol, nepotřebujete fyzickou sílu - ne tolik, jako tu duchovní,“ řekl agentuře AP otec Ilarion. Záhadou však zůstává, jak se ke kostelu dostávali středověcí mniši.