Článek
„U nás na Proseku to docela klouže,“ řekla Novinkám jedna ze zdejších obyvatelek. „Je to málo posypaný, klouže to,“ podotkla zase seniorka z Lehovce. „Za mě dobrý, je to lepší, než bývalo,“ zhodnotil naopak oslovený muž. „Někde je to dobré, ale stačí zajít kousek dál a už musí být člověk opatrnější,“ uvedla další žena na Střížkově.
O síť více než 1700 kilometrů tzv. nemotoristických komunikací, kam spadají i chodníky, se v hlavním městě stará magistrát prostřednictvím Technické správy komunikací (TSK). Další uklízejí přímo městské části, ostatní jejich soukromí majitelé.
Postaráno bývá především o důležitá místa jako zastávky MHD, prostory před zdravotnickými zařízeními či školami, jinde už však prostor pro pěší tak bezpečný být nemusí. Někteří tak raději chodí po neušlapaném sněhu na krajích chodníků nebo si pomáhají turistickými holemi.
O komunikacích v „zimní správě“ magistrátu a pořadí jejich úklidů napoví třeba interaktivní mapa TSK, která je veřejnosti přístupná na webu. Řada obyvatel o ní vůbec neví.
„To jsem netušil, že něco takového je, já myslel, že všechny chodníky uklízí zdejší radnice,“ byl překvapený jeden z obyvatel Prahy 14.
Místní radnice má na starosti 20 až 30 procent vozovek a chodníků ve svém katastru. Ohledně toho, jak stezky a chodníky uklízet a co na ně lze použít, se řídí vyhláškou magistrátu.
„Nejčastější je samozřejmě mechanické odstranění sněhu, to znamená radlicí, kartáčem, případně ručně, například schody. Pak posyp, který je povolen vyhláškou, v současné době je to primárně štěrková drť,“ uvedl vedoucí odboru dopravy čtrnácté městské části David Beňák. Možný je například také písek, ten je ale podle něj náročnější na finance.
Na chodnících v zásadě bez soli
Nepovolená je naopak škvára, popel a plošně i chemické rozmrazovací materiály. „Používání posypové soli se s ohledem na životní prostředí a zvířata snažíme, pokud možno, vyhýbat a operativně se využívá pouze v případech extrémních jevů,“ informoval mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.
„Posypová sůl se používá na motoristických komunikacích, kde je povolena, na chodnících v zásadě ne,“ potvrdil i Beňák.
Vystačit si tak údržba musí s tzv. inertními posypy, kam spadá právě štěrk. Jak dodává Hofman, používat se nesmějí materiály se zrny většími než 8 mm a ty, jež obsahují toxické nebo jinak škodlivé látky.
Někteří obyvatelé připouštějí, že někdy „vezmou situaci do svých rukou“ a sůl přece jen použijí. To však může způsobit ekologický problém nebo utrpení pro zvířata.
Roztátý sníh se solí někdy stéká do travnatých pásů podél stezek a škodí kořenům stromů a keřů, které pak trpí suchem. Sůl také urychluje korozi všeho, čeho se „dotkne“, narušuje strukturu betonu a může s vodou protéct trhlinami v chodnících a poškodit kabely a potrubí uložené pod zemí.
Někteří jdou raději po trávě kolem chodníků než po nich.
Pejskaři také vědí, že sůl je extrémně agresivní pro psí tlapky. A krystalky soli pak mohou být nebezpečím i pro ptactvo.
„Sůl pro pejsky není úplně ideální. Když se pak ale pes udrží v čistotě, tak je to podle mě v pohodě,“ myslí si pejskař Martin, kterého potkaly Novinky při venčení jeho štěněte.
Ani drť na chodnících ale podle jiného pejskaře není pro zvířata ideální. „Vidím to jako problém, ničí to boty a ničí to zvířatům tlapky,“ řekl Novinkám Kryštof.
Sáhnout po posypové soli mohou lidé podle vyhlášky při zmíněných extrémních jevech (ledovka, mrznoucí mrholení a podobně), dále se používá na chodnících při strojovém úklidu a na schodech a lávkách, kde je nebezpečí úrazu větší, to ale jen pokud tím nejsou ohroženy právě inženýrské sítě a pásy zeleně kolem.
„K 31. říjnu 2025 bude připraveno 22 122 tun chloridu sodného (NaCl), 4137 tun chloridu vápenatého (CaCl2) a 650 tun inertní drtě,“ shrnula už na podzim minulého roku TSK, co má na vozovky a chodníky připraveno na zimní období od 1. listopadu 2025 do 31. března 2026.