Džino se musel poprvé stěhovat už během druhé světové války, kdy dům, ve kterém vyrostl se svými devíti bratry, shořel. Tehdy se ovšem s rodinou přesunul jen o 20 metrů dál do nového domu, kde bydlel a později i otevřel trafiku.

Před hrami v roce 1964 se musel společně s další asi stovkou rodin nuceně přesunout znovu. Jejich domy totiž musely udělat místo upravenému a zvětšenému stadiónu a k němu patřícím parkovištím.

Snesl bych, kdybych byl vystěhován jednou za sto let, ale dvakrát? To je směšné,řekl Kohej Džino

Po necelých dvou letech v přechodném domově, kdy živil svou rodinu příležitostnými zaměstnáními, se nastěhoval do městského bytového komplexu poblíž nového stadiónu a v jednom z komerčních prostorů v přízemí si opět otevřel svou původní živnost, kterou provozuje dodnes.

Poté, co Tokio 7. Září získalo pořádání her v roce 2020, ale olympiáda opět negativně zasáhla do jeho životního osudu. Bytový dům, ve kterém žije, totiž bude muset udělat místo novému modernímu 80tisícovému stadiónu, který vyroste na místě toho starého.

Zbývají mu dva roky

„Osud ke mně nebyl příznivý. Olympiáda je velkým svátkem pro národ, ale představa, že budu muset opustit toho místo, mě naplňuje smutkem. Myslím si, že kdyby nebylo olympiády, můj život by byl jiný,“ svěřil se Džino agentuře Reuters.

„Cítím se, jako kdyby mi vzali tu nejcennější věc, kterou vyjma rodiny mám. Kvůli olympiádě přijdu o komunitu, kterou tak miluji, o kamarády, kvůli kterým tu jsem tak dlouho,“ uvedl.

Japonec odhaduje, že se svou ženou mají asi dva roky, než budou muset opustit byt, ve kterém vychovali dvě děti. Podle serveru Japan Times představitelé města uvedli, že obyvatele domu, z nichž třetina je starších sedmdesáti let, přemístí to jiného bytového komplexu. Džino si ale je jistý, že si v něm nebude moct opět otevřít trafiku, která je jeho smyslem bytí.

„Snesl bych, kdybych byl vystěhován jednou za sto let, ale dvakrát? To je směšné,“ dodal smutně Kohej Džino.