Běluha jménem Noc byla odchycena v roce 1977, když jí byl zhruba jeden rok. Celý svůj život strávila v San Diegu v Národním mořském centru pro savce, kde před pěti lety zemřela.

První projevy lidské řeči byly u Noca zaznamenány už v roce 1984 a většinou zněly jako těžko srozumitelná konverzace dvou lidí. Zaměstnanci nejprve zvuky nepřiřadili k velrybě, podařilo se jim to až po nějakém čase.

Dnes je z toho dokonce velmi oblíbená historka. Jeden z potápěčů plaval pod vodou s Nocem, když v tom se vynořil a ptal se kolegů: „Kdo jste na mě křičel, ať jdu ven?“ Ve skutečnosti slovo „ven“ několikrát zopakoval Noc.

Pokoušel se o kontakt

Sam Ridgway, který v mořském centru pracuje, si vyžádal Nocovy archivní zvukové nahrávky a porovnal je s lidskými řečovými vzorci a harmonií slov. Analýza prokázala pozoruhodnou shodu s lidskou řečí. Ještě více zajímavý je fakt, že velryby mezi sebou komunikují především foukáním vzduchu skrz nos, a ne hrtanem. Pro Noca to tedy byl neobvyklý způsob komunikace.

„Z našeho pozorování vyplývá, že velryba musela upravit svojí hlasovou techniku. Jinak by lidský hlas nenapodobila. Takto zřetelná snaha naznačuje, že Noc se snažil o kontakt s lidmi," řekl deníku The Indepentent Sam Ridgway.

Nocova snaha o napodobování lidské řeči skončila zhruba po čtyřech letech, po kterých se vrátil k typickým velrybím zvukům. Přesný důvod této změny nelze určit, pouze se spekuluje, že za to mohlo dosažení dospělosti.