Článek
Zpátky domů mu pomohl Mezinárodní výbor Červeného kříže poté, co strávil 15 let v pákistánských věznicích. V bangladéšské vesnici Bishnurampur v severním oblasti Mymensingh ho přivítaly stovky zvědavců.
Dvaapadesátiletý Sarkar uvedl, že v roce 1989 vstoupil do Indie bez platných dokumentů, aniž by o tom svou rodinu informoval. Když chtěl poté v roce 1997 překročit hranice do Pákistánu, byl uvězněn za pokus o ilegální vstup do země.
„Chtěl jsem do Pákistánu v domnění, že bych tam mohl dostat lepší práci. Místo toho mě ale chytili na hranicích. Ve věznici mě mlátili a mučili,“ vysvětlil prostřednictvím směsice urdštiny a bengálštiny.
Velmi dojemné setkání
„Napsal jsem domů desítky dopisů, ale netušil jsem, že nebyly nikdy poslány. V jednu chvíli už jsem ztratil veškerou naději, že bych se ještě někdy mohl vrátit,“ uvedl Sarkar, který v úterý nedokázal skrýt nadšení nad tím, že jeho matka ještě žije.
„Když ho matka po návratu objala, ztratila vědomí. Byla to srdceryvná scéna. Celé hodiny nedokázal zastavit slzy,“ uvedl Julhas Uddin, Sarkarův mladší bratr.
„Pátrali jsme po něm léta, až jsme to nakonec vzdali s tím, že se mohl utopit v moři. Naše matka ale vždy věřila, že se její syn jednoho dne vrátí domů,“ dodal Uddin.
Díky matčině víře a hlavně díky informaci, že by Sarkar mohl být zavřený ve vězení v Pákistánu, rodina nakonec kontaktovala Červený kříž, který se podle mluvčího na to konto začal o případ zajímat. Sarkar tak byl v pondělí večer konečně propuštěn z vězení v Karáčí a okamžitě deportován domů, informovala o tom agentura AFP.